5 C 188/2025-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 966 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) nabyla pohledávku za žalovaným. Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní procení legitimaci. V souvislosti s uplatňovaným nárokem žalobkyně uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, (dále jen „smlouva“) a na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení. Žalobkyně tedy zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní upomínku. Žalovaný však ani přes tuto výzvu na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávek ve znění dodatku ze dne , datum, ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně také doložila, že postoupení pohledávky za žalovaným bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne , datum, odeslaným téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , a to v intencích § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 12 000 Kč, a to i opakovaně. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 12 000 Kč, a to dne , datum, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se v čl. I odst. 7 smlouvy zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit sjednaný úrok, to vše formou měsíčních splátek v počáteční výši 2 079 Kč, která se každý měsíc mění podle čl. III. odst. 1 smlouvy. Roční úroková sazba činila 150 %. RPSN pak dosahovala 311,30 %. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně splátky úvěru nehradil a ocitl se v prodlení. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému zaslána zástupcem žalobkyně téhož dne, jak je patrno z podacího lístku. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. S ohledem na to, že podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 150 % ročně, kdy RPSN dosahovala 311,30 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 9,23 % a obvyklá RPSN dosahovala 9,68 %), a vzhledem ke shora uvedeným zákonným ustanovením a citované judikatuře, soud uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřená právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne , datum, je z důvodu nepřiměřeně vysokého protiplnění za poskytnutí úvěru absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Soud k absolutní neplatnosti přihlíží ze zákona.10. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě neplatné smlouvy o úvěru, tedy bez právního důvodu. V důsledku toho byl žalobkyní uplatňovaný nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nezaplatil ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky, v níž bezdůvodné obohacení žalovaného trvá, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč. Žalobě bylo rovněž částečně vyhověno ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na odeslání předžalobní upomínky. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč od , datum, . Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat další žalobou požadovaná plnění.11. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na částku 1 000 Kč. Žalobkyně je tedy povinna doplatit 200 Kč.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 839,50 Kč, přičemž tato částka představuje z jejich celkové výše 33,58 % (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66,79 % a jejího neúspěchu v rozsahu 33,21 %). Náklady řízení činí celkem 2 500 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 966 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.13. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.