5 C 251/2024-40 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 26. 11. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 185 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že v období od 4. 6. 2024 do 16. 7. 2024 žalované zapůjčil částky v celkové výši 185 000 Kč. Žalovaná svůj dluh uznala v rámci společné elektronické komunikace a zavázala se ho uhradit do 10. 8. 2024, avšak s úhradou zůstala v prodlení. Zápůjčku žalobce zaslal žalované na bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaná označila za účet svého syna. Dne 18. 9. 2024 žalobce žalované zaslal předžalobní výzvu k plnění.2. Soud ve věci nařídil jednání, na které byli účastníci řádně a včas předvoláni, přičemž byli poučeni o tom, že v případě, kdy se k jednání nedostaví, může soud věc projednat a rozhodnout bez jejich přítomnosti. K nařízenému jednání na den 17. 2. 2025 se dostavil žalobce, žalovaná se nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Dne 14. 2. 2025 obdržel soud e-mail bez elektronického podpisu z e-mailové adresy , e-mail, , jehož obsahem byla omluva žalované s tím, že se nemůže zúčastnit nařízené jednání z důvodu , podezřelý výraz, , což si soud může ověřit u , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, . S ohledem na skutečnost, že žalovaná svou omluvu z jednání zaslala v rozporu s § 42 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v elektronické podobě bez elektronického podpisu, své podání nezhojila a soudu nijak neprokázala, že jí v účasti u jednání brání , podezřelý výraz, indispozice, soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. K obsahu e-mailu je nutné uvést, že bylo na žalované, aby sama prokázala důvod omluvy a například doložila potvrzení o trvaní dočasné pracovní neschopnosti, nebo lékařskou zprávu ze které by vyplývalo, že , podezřelý výraz, stav žalované brání její účasti u jednání, kdy současně žalovaná měla své podání spojit s žádostí o odročení jednání, pokud měla v úmyslu dosáhnout tohoto účinku. Soudem bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. o tom, že věc bude projednána bez přítomnosti žalované, která se řádně neomluvila a důvod omluvy nedoložila.3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.4. Z výpisu z bankovního účtu žalobce č. , č. účtu, soud podává, že dne 4. 6. 2024, 18. 6. 2024, 25. 6. 2024 a 16. 7. 2024 žalobce poukázal na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno , jméno FO, s poznámkou „půjčka eva“ celkem 185 000 Kč, a to v částkách po 60 000 Kč, 20 000 Kč, 35 000 Kč, 35 000 Kč a 35 000 Kč. Z předložené Messenger komunikace je zřejmé, že žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k úhradě částky ve výši 185 000 Kč a žalovaná opakovaně přislíbila, že žalobci finanční prostředky vrátí. Z komunikace však nevyplývá, jaké zápůjčky byly žalobkyni zapůjčeny a jaká byla jejich splatnost. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 8. 2024 odeslané dne 18. 9. 2024 plyne, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě částky ve výši 185 000 Kč a stanovil lhůtu splatnosti do jednoho měsíce od doručení předžalobní výzvy.5. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu při jednání uvedl, že žalovaná je známou jeho bývalé přítelkyně. Žalovaná ho nejdříve telefonicky požádala o zápůjčku ve výši 60 000 Kč na investici do hotelu a následně o zápůjčku ve výši 125 000 Kč na opravu automobilu prostřednictvím elektronické komunikace, přičemž část zápůjčky ve výši 35 000 Kč byla omylem žalované zaslána dvakrát. Splatnost byla stanovena do poloviny července 2024. Žalovaná následně žalobci písemně sdělila, že zápůjčku vrátí do 10. 8. 2024. Zápůjčka byla poukázána na bankovní účet syna žalované, který žalovaná spravuje. Syna žalované viděl žalobce jednou, snažil se ho vyhledat a kontaktovat, avšak bez úspěchu. V rámci elektronické komunikace přes Messenger mu žalovaná přislíbila splácení zápůjčky. O okolnostech uzavřené zápůjčky žalobce s nikým nehovořil, s žalovanou se chtěl osobně setkat, k čemuž nedošlo.6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je dáno, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Podle § 2393 odst. 1 o. z. je dáno, že neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.8. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o zápůjčce v souladu se zněním § 2390 o. z., jejímž obsahem byl závazek žalobce žalované v rámci několika elektronických plateb zapůjčit částku v celkové výši 185 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by došlo ke sjednání doby splatnosti zápůjčky, když žalobce tvrdil, že splatnost byla sjednána na polovinu července 2024, avšak dne 16. 7. 2024 poukázal na bankovní účet zápůjčky ve výši 35 000 Kč a 35 000 Kč, což je v logickém rozporu s jeho tvrzením. Zápůjčka byla poukázána na bankovní účet , jméno FO, , kdy žalobce tvrdil, že se jednalo o účet syna žalované, který žalovaná spravuje. Žalovaná toto tvrzení nijak a ničím nerozporovala, a proto soud vzal, i s ohledem na předloženou elektronickou komunikaci, za prokázané, že tato domluva byla součástí uzavřené smlouvy o zápůjčce, když žalovaná žalobci v rámci elektronické komunikaci opakovaně přislíbila vrácení zápůjčky. Z obsahu elektronické komunikace mezi účastníky, resp. z předžalobní výzvy k plnění odeslané dne 18. 9. 2024, je zřejmé, že žalobce vypověděl smlouvu o zápůjčce, čímž v souladu se zněním § 2393 odst. 1 o. z. nastala po výpovědní době v délce šesti týdnů splatnost zápůjčky a zápůjčka je splatná. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost uhradit žalobci částku ve výši 185 000 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, neboť pariční lhůta stanovená § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů se soudu jeví jako nepřiměřeně krátká vzhledem k výši celkové částky, která byla žalované uložena k úhradě.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 150 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 185 000 Kč sestávající z 8 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 1x 300 Kč a 1x450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Nárok na zaplacení odměny za nahlédnutí do spisu nelze s ohledem na absenci vyjádření žalované považovat za účelně vynaložený náklad a proto nebyl přiznán. Pariční lhůta k náhradě nákladů řízení byla shodně s výrokem I. stanovena ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku s ohledem na výši celkové částky uložené žalované k úhradě. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla stanovena v souladu se zněním § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.