5 C 84/2025-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu dne , datum, domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 30 498 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve znění dodatku k této smlouvě ze dne , datum, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku v celkové výši 25 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však nesplnil. Žalobkyně tedy zaslala prostřednictvím svého zástupce žalovanému předžalobní upomínku, která byla odeslána dne , datum, . Žalovaný ani přes tuto výzvu na svůj dluh dosud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Účastníci byly soudem vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Ani jeden z účastníků však na výzvu soudu nereagoval. Z těchto důvodů a jelikož ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.„). Žalovaný byl o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. vyrozuměn právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 18. 12. 2024 odeslaným podle podacího lístku téhož dne.5. Z listinných důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a dne , datum, dodatek k této smlouvě, a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázově bez účelového určení částku v celkové výši 25 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, . Tuto svoji povinnost právní předchůdkyně žalobkyně splnila, když dne , datum, zaslala žalovanému částku 16 000 Kč a následně na základě dodatku ke smlouvě zaslala žalovanému dne , datum, částku 9 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný byl podle smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit do , datum, formou jedné splátky ve výši 30 498 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet právní předchůdkyně žalobkyně. Ve smlouvě byl ujednán smluvní úrok ve výši 5 498 Kč, úroková sazba tedy činila 267,57 % ročně. RPSN pak dosahovala 1 296,40 %. Žalovaný jednorázovou splátku do data splatnosti nezaplatil a dostal se tak dnem , datum, do prodlení. V návaznosti na to žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky v předžalobní upomínce ze dne , datum, , která byla podle podacího lístku žalovanému odeslána téhož dne zástupcem žalobkyně. Žalovaný však na předžalobní výzvu nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.8. Na základě listinných důkazů a s přihlédnutím k žalobním tvrzením soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Jelikož žalovaný jednorázovou splátku úvěru řádně a včas nezaplatil, vzniklo žalobkyni podle smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění dodatku k této smlouvě ze dne , datum, a s přihlédnutím ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, právo na úhradu dlužné částky ve výši 30 498 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od 20. 5. 2024, tj. ode dne následujícího po splatnosti jednorázové splátky úvěru. Co se týká vysoké výše roční sazby úroků a RPSN, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, tudíž v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů bankami. , adresa, doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci soud považoval za podstatné rovněž to, že půjčená částka je relativně nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 25 000 Kč, kterou měl vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 5 498 Kč. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou, a krom smluvního úroku ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný vyhledal nabídku na uzavření úvěrové smlouvy z vlastní inciativy a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Soud tedy žalobě ze shora uvedených důvodů v plném rozsahu vyhověl.9. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 220 Kč na 1 525 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 305 Kč.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na předžalobní výzvu k plnění podle § 142a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 945 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 525 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 498 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 498 Kč sestávající z částky 700 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 000 Kč ve výši 420 Kč. Platební místo náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.11. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.