8 C 172/2025-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 12. 3. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky 72 165,36 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté co byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 64 000 Kč. Zároveň se žalovaná zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatky za sjednané doplňkové služby „, Anonymizováno, “ ve výši 611,22 Kč, „, Anonymizováno, “ ve výši 2 310 Kč a „, Anonymizováno, “ ve výši 160,32 Kč, a to do 1. 7. 2025. První splátka byla splatná dne 8. 2. 2024. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „VOP“). Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu v období od 9. 1. 2024 do 26. 2. 2024 v celkové výši 35 181 Kč. Žalovaná datum splatnosti nedodržela, když uhradila pouze 481,84 Kč a následně pak neuhradila ničeho ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 27. 2. 2025. Žalobkyně dále žalobou nárokovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za 90 dnů prodlení s úhradou.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučila ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále též jen „smlouva“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení ve výši až 56 400 Kč a žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za sjednané doplňkové služby „, Anonymizováno, “ ve výši 0,96 Kč denně, „, Anonymizováno, “ ve výši 3,66 Kč denně a „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše, a to do dne , datum, . Úrok z prodlení představoval 0,983 % denně a RPSN 1818,92 %. Pro případ prodlení žalované s úhradou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná na účet žalobkyně složila ověřovací poplatek ve výši 1 Kč. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně je zřejmé, že v období od , datum, žalobkyně vyplatila žalované na její bankovní účet částku v celkové výši 35 181 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 481,84 Kč. Předžalobní výzva na žalovanou částku byla žalované dle podacího lístku zaslána dne , datum, .4. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“5. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Referenční sazba RPSN, za kterou banky v daném období poskytovaly úvěry v lednu 2024 pro domácnosti na spotřebu se splatností od 1 roku do 5 let včetně, činila podle veřejně dostupné databáze ČNB ARAD 9,56 %. Ve světle shora citované judikatury však činí maximální přípustná smluvní sazba RPSN 28,68 %, zatímco v posuzované věci činí výše RPSN 1 818,92 %.7. Jak bylo dále zjištěno ze smlouvy, vztah mezi stranami smlouvy byl značně nevyrovnaný. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovanou a žalobkyní je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany.8. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 37 467,20 Kč, tedy částku, která jí byla poskytnuta, poníženou o částku ve výši 482,84 Kč, kterou žalobkyni celkem uhradila.9. Pokud jde o prodlení žalované, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. mohla být předžalobní upomínka žalované doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, k čemuž došlo dne , datum, , žalovaná se tak dostala do prodlení až dne , datum, , tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku.10. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované v řízení žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.12. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.