8 C 220/2025-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 5. 2025 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 35 161 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 35 161 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, na úvěr ve výši 70 800 Kč skládající se z půjčené částky 40 000 Kč a souhrnného poplatku 30 800 Kč, který měla žalovaná splácet týdně po 1 180 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí platby. Žalovaná uhradila pouze částku 35 639 Kč, kdy tato byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit do 60 týdnů v rámci týdenních splátek po 1 180 Kč. Celkem se zavázala uhradit částku 70 800 Kč, z toho na úrok připadá částka 14 000 Kč, poplatek za zpracování úvěru činil 8 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 8 800 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činí 66 % ročně. RPSN činí 195,34 %. Žalobkyně doložila, že zaslala žalované předžalobní upomínku, a to dne , datum, , se stanovením sedmidenní lhůty k úhradě dluhu.5. Podle § 2 odst. 1 o. z., platí, že každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.6. Podle § 2 odst. 3 o. z., je dáno, že výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.7. Podle § 588 o. z., je dáno, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o. z., ale především článku 36 Listiny.10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.11. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o. z. je vyloučena. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka plnit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 66 % ročně, celkové navýšení dokonce 195,34 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru se splatností od 1 roku do 5 let v době uzavření smlouvy, tj. v , Anonymizováno, , činil 9,55 % ročně. Obvyklá výše RPSN ke stejnému období činila 10,17 %. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 28,65 % ročně na úroku a 30,51 % na RPSN. Již s ohledem na uvedené navýšení na úroku je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C 488/11). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. a násl.12. Žalobkyně žalované poskytla částku 40 000 Kč, žalovaná uhradila 35 639 Kč, dluží tak žalobkyni částku 4 361 Kč. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. ve výši 4 361 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne , datum, odeslané téhož dne, která se dle § 573 o. z. dostala do sféry žalované dne , datum, , splatnost dluhu nastala dle upomínky do 7 dnů po obdržení dopisu, tedy dne , datum, , dne , datum, se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárokům z absolutně neplatné smlouvy nemůže být přiznána soudní ochrana.13. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 352 Kč a uložil jej výrokem pod bodem III. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu , adresa, -sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.14. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalované však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.