8 C 238/2025-22 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšímu soudu dne 21. 5. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejím základě poskytla žalované úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se smluvně zavázala úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, a tak žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala, a proto soud rozhodl, aniž nařizoval jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a s přihlédnutím k žalobním tvrzením učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalované byl nahrazen zadáním autorizačního kódu. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , jak vyplývá z potvrzení o bezhotovostní platbě. Žalovaná měla podle smlouvy povinnost peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem, což představovalo částku v celkové výši 137 200 Kč, kdy úroková sazba činila podle čl. IV. odst. 4.5 smlouvy 15 % měsíčně a RPSN dosahovala 436 %. V případě prodlení s úhradou se žalovaná smluvně zavázala k úhradě pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru. Dle čl. 5. 15. smlouvy žalovaná souhlasila s tím, že žalobkyně může v případě jejího prodlení předat dluh třetí straně za účelem jeho vymáhání a inkasa, a to za poplatek k tíži žalované až do výše 25 % z celkového vymáhaného plnění. Jelikož žalovaná splátky řádně a včas nehradila, žalobkyně přistoupila k zesplatnění celkové dlužné částky s účinností ke dni , datum, . Žalovaná, ačkoli byla opakovaně žalobkyní upomínán, nezaplatila žalobkyni podle jejího tvrzení na dlužnou částku ničeho. Žalovaná nereagovala ani předžalobní výzvu k plnění, která jí byla dle předloženého podacího lístku zaslána dne , datum, .5. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.8. Vzhledem k tomu, že podle smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 137 200 Kč, kdy roční úroková sazba dosahovala 180 % a RPSN činila 436 % (přičemž podle databáze ČNB ARAD činil běžný úrok v měsíci uzavření smlouvy 8,62 % ročně a RPSN činila 8,85 %) soud uzavřel, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 4. 10. 2024 je absolutně neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeně vysokém protiplnění za poskytnutí úvěru, kdy roční úroková sazba je mnohonásobně vyšší, než bylo v době uzavření smlouvy obvyklé. Soud taktéž nemohl přehlédnout další smluvní ujednání pro případ prodlení s úhradou dluhu nepřiměřeně zatěžující žalovanou jakožto spotřebitele. K absolutní neplatnosti soud je pak soud povinen přihlížet ze zákona.9. S ohledem na shora uvedené soud tedy uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na zaplacení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované. Žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na dlužnou částku nezaplatila ničeho. Bezdůvodné obohacení žalované tedy trvá co do žalobkyní požadované částky jistiny úvěru ve výši 49 000 Kč. Žalobkyně se však vedle zaplacení částky bezdůvodného obohacení domáhala také zaplacení příslušenství požadované částky. Soud shledal, že žalobkyně má podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 49 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení, jak je požadováno, a to v návaznosti na zaslání předžalobní upomínky dne 21. 3. 2025. V tomto rozsahu soud tedy žalobě vyhověl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru však soud žalobu zamítl v rozsahu zbývajícího příslušenství pohledávky, tedy co do nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.10. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle položky 2, bod 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích doměřil soudní poplatek částkou ve výši 450 Kč a uložil jej výrokem pod bodem III. žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu , adresa, -sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když žalobkyně na soudním poplatku doposud zaplatila částku 2 000 Kč a poplatková povinnost činí 2 450 Kč.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení jen poměrně nepatrně neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 354 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 450 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.