8 C 263/2025-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu dne 15. 4. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 890 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 10 890 od 16. 8. 2022 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, , když ta pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla úvěr v celkové výši 21 780 Kč, který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, když uhradila pouze částku 10 890 Kč, a dostala se tak do prodlení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu, a to odesláním výzvy k plnění dne , datum, .2. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná touto žalobou byla původními věřiteli postoupena žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem žalobkyně ze dne , datum, ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který byl předán k poštovní přepravě téhož dne, jak je patrné z podacího lístku.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a ze žalobních tvrzení učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Soud zjistil, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 890 Kč dne 1. 4. 2022 a ve výši 10 890 Kč dne 13. 5. 2022. Dané vyplývá z předložených potvrzení o provedených platbách ze dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaná ve smlouvě o úvěru označila jako číslo svého bankovního účtu. Žalovaná se dle obsahu smlouvy zavázala úvěr vrátit formou jednorázové platby do , datum, , a to spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně, když RPSN činila 4675,06 %. Součástí smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši 10 890 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, odeslaného dle podacího lístku téhož dne, když splatnost byla žalobkyní stanovena v délce tří dnů.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. je dáno, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o. z., ale především článku 36 Listiny.9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.10. Uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.11. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku ve výši 21 780 Kč a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, právní předchůdkyně žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 4675,06 % a úrok 457,50 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru se splatností od 1 do 5 let činil v dubnu 2022 8,74 % ročně a RPSN 8,41 % (dle statistiky úrokových sazeb ČNB). Z výše úrokové míry a RPSN je zjevné, že tyto se vymykají obvyklým částkám, které by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úrok 26,22 % ročně a RPSN 25,23 %. Již s ohledem na uvedené navýšení u smlouvy o úvěru o desítky procent je nutno považovat smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, jsou nemravné celé smlouvy o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C 488/11).12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 21 780 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku ve výši 10 890 Kč. S ohledem na to, že smlouvu o úvěru soud shledal jako absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy jako celek, provedl soud vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 890 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na uplynutí třídenní lhůty k uhrazení dluhu stanovené v předžalobní výzvě k plnění ze dne 11. 1. 2024 doručené podle § 573 o. z. žalované dne 16. 1. 2024 v souladu s níž se žalovaná dnem 22. 1. 2024 ocitla v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla-li smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat další, žalobou požadovaná, plnění.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 70,12 % (jistina + příslušenství: úspěch 85,06 % - neúspěch 14,94 %), tj. v částce 1 664 Kč. Nárok na náhradu nákladů řízení by žalobkyni náležel v nekrácené výši 2 373 Kč, když tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 890 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci do 31. 12. 2024 (příprava a převzetí, předžalobní výzva k plnění) a z částky 400 Kč za podání žaloby dne 15. 4. 2025, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.