8 C 450/2023-54 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 13. 11. 2023 na žalovaném domáhala zaplacení částky jistiny úvěru ve výši 9 000 Kč, smluvní pokuty v částce 6 000 Kč a příslušenství v podobě smluvního úroku v částce 170 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 27. 8. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registroval do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaný seznámil s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaný požádal žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí úvěru. Následně došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit spolu s úrokem ve výši 2 520 Kč a v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky se zavázal žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky s tím, že celková výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 4 500 Kč. Splatnost úvěru nastala dne , datum, . Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však žalovaný dosud svůj dluh neuhradil.2. Podáním ze dne , datum, a ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, když nadále požadovala zaplacení částky 8 965,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 965,46 Kč od 27. 8. 217 do zaplacení a dále zaplacení částky ve výši 4 500 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh uhradil dne , datum, částku ve výši 4 750 Kč.3. , Anonymizováno, zdejšího soudu , spisová značka, , bylo řízení v částce 1 704,54 Kč a zákonném úroku z prodlení z částky 34,54 Kč od 27. 8. 2017 do zaplacení zastaveno, právní moc usnesení nastala dne , datum, . V řízení tak bylo nadále pokračováno pro zaplacení částky 13 465,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 965,46 Kč od 27. 8. 2017 do zaplacení.4. Žalovaný zůstal po celou dobu procesně nečinný a k žalobě se nevyjádřil.5. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že účastníci na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 6. 2017 (dále jen „smlouva“) ve spojení s obchodními podmínkami soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč na dobu 14 dní od dne čerpání úvěru. Úroková sazba činila 730 % ročně a RPSN 62290,30 %. Úrok představoval částku ve výši 2 520 Kč. Podle čl. 8.4 smlouvy se žalovaný pro případ prodlení s úhradou zavázal žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, souhrn smluvní pokut však nesmí přesáhnout částku 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit jeho příslušenství a veškeré poplatky spojené s jeho poskytnutím, jakož i případné další pohledávky žalobkyně plynoucí ze smlouvy. Dle čl. 5.5. smlouvy se účastníky dohodli, že se na úvěr vztahuje možnost automatického prodlužování doby splatnosti úvěru a možnost automatického prodlužování doby splatnosti úvěru v prodlení.7. Z potvrzení o provedené platbě ThePay, s. r. o., vystaveného dne 22. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného dne 22. 6. 2017 zaslala částku 9 000 Kč.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 8. 2023 ve spojení s podacím lístkem ze dne 23. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu se lhůtou nejpozději do 29. 8. 2023.9. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny.13. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005, dále sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jakožto spotřebitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru na částku 9 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta převodem na bankovní účet dne 22. 6. 2017. Uzavřenou smlouvu považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 věta první o. z. Sjednanou výši smluvního úroku a smluvní pokuty považuje soud za nemravnou, a to i s ohledem na relativně krátkou dobu splatnosti úvěru. Dle statistiky , jméno FO, činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům v ČR v červnu 2017 se splatností do 1 roku výši 9,72 % ročně, RPSN u úvěrů na spotřebu činila 9,83 %. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 29,16 % ročně na úroku a 29,49 % na RPSN. V daném případě však úroková míra činí 730 % ročně, RPSN 62290,30 %, čímž jen poplatek za poskytnutí úvěru představuje 28 % jistiny úvěru, a to při délce trvání úvěru 14 dní, z čehož je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Soud však neposuzoval ujednání o smluvních úrocích izolovaně, ale vzal v úvahu smlouvu jako celek, tedy zabýval se i ujednáním o poplatcích pro případ prodlení, které představují výši 0,1 % denně z dlužné částky až do výše 4 500 Kč. Právě kombinaci takovýchto sankčních ujednání spolu s výší smluvního úroku shledal soud zjevně příčící se dobrým mravům ve smyslu § 588 věta první o. z. Sjednání výše poplatku a úroku z prodlení nesměřuje k naplnění legitimních zájmů žalobkyně, spíše směřuje ke