9 C 117/2025-49 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 445,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně , právnická osoba, ., (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, , a. s.), IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „banka“), uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen „smlouva“) v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru k tomuto běžnému účtu s úvěrovým limitem 15 000 Kč. Protože žalovaný neplnil podmínky pro poskytnutí kontokorentu podle smlouvy a Dispozic ke smlouvě, a to tak, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 18 645,72 Kč, který žalobkyně převedla na nově zřízený úvěrový účet a dále žalobkyně přistoupila dne , datum, k zesplatnění kontokorentu. Součástí žalovaného nároku je i 1 800 Kč představující poplatky za písemné upomínky smluvený úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný je občanem Bulharska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně provozuje svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.3. Žalobkyně s původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., uzavřela dne , datum, podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o. z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne , datum, .4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného a žalobkyni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, a , Anonymizováno, ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala vést žalovanému běžný účet č. , č. účtu, , na kterém se žalovanému zavázala poskytnout kontokorentní úvěr s limitem 15 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal na účtu udržovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného kontokorentního limitu. Úroková sazba byla sjednání ve výši 27,21 % ročně, RPSN 27,21 %. Dále byl sjednán poplatek za zaslání upomínky ve výši 600 Kč za každou z nich. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky. Podle odst. 44c písm. n) se případem porušení smlouvy rozumí, pokud klient překročí povolený limit kontokorentního úvěru. Podle odst. 44d písm. a) je banka oprávněna v případě porušení smlouvy prohlásit svým rozhodnutím kterékoli závazky klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Podle odst. 44d písm. e) je banka oprávněna převést v případě překročení povoleného limitu debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet. Podle odst. 49 je banka oprávněna klientovi účtovat poplatky a klient se zavazuje vyúčtované poplatky bance platit. Z platební historie k běžnému účtu č. , č. účtu, vyplývá, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 18 645,72 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla nepovolený debetní zůstatek na tento úvěrový účet, přičemž výše úvěru činila 18 645,72 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, . Z předžalobní výzvy ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do , datum, , přičemž celková dlužná částka po zesplatnění dluhu činila 26 447,66 Kč, a to včetně nákladů právního zastoupení žalobkyně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.8. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr v celkové výši do 15 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost a překročil limit kontokorentního úvěru, když čerpal částku celkem 18 645,72 Kč. Žalobkyni tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na smluvní poplatky ve výši 1 800 Kč za celkem tři zaslané upomínky po 600 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 18 645,72 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 803,67 Kč od převedení nepovoleného debetního zůstatku na úvěrový účet dne , datum, do , datum, , a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 445,72 Kč od , datum, do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 391 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 818 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 445,72 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů provedený do , datum, (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva), 400 Kč za jeden úkon právní služby provedený od , datum, (žaloba) § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.