9 C 131/2025-143 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 538 446,11 Kč s příslušenstvím, a to jako nesplacený meziúvěr ze stavebního spoření ze smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na základě které žalovaný požádal o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne , datum, žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout meziúvěr ve výši 500 000 Kč, naproti tomu žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 708,0 Kč na meziúvěrový účet č. , hodnota, -3-04, a to od prvního dne čerpání meziúvěru, a dále provádět vklady ve výši 1 500 Kč na vkladový účet ze stavebního spoření č. , hodnota, -9-02, a to od prvního dne následujícího od uzavření smlouvy o meziúvěru. Žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky a neprováděl vklady, jak bylo sjednáno, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy se žalovaným a ke dni , datum, se úvěr stal splatným. Nárok žalobkyně se skládal z částky 538 446,11 Kč, úroku 9,40 % ročně z částky 538 446,11 Kč od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 538 446,11 Kč od , datum, do zaplacení.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 7. 2025, č. j. 9 C 131/2025-138, bylo řízení částečně zastaveno co do částky 538 446,11 Kč, úroku ve výši 48 811,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 38 124,69 Kč, a to z důvodu, že žalovaný v rámci insolvenčního řízení vedeném pod sp. zn. KSPL , spisová značka, uhradil žalobkyni v období od , datum, do 29 11. 2023 celkem částku 625 382,05 Kč, přičemž tato částka byla započtena ve výši 538 446,11 Kč na jistinu, ve výši 48 811,25 Kč na úrok a ve výši 38 124,69 Kč na úrok z prodlení. Žalobkyně i nadále trvala na rozhodnutí o úroku ve výši 9,4 % ročně z částky 538 446,11 Kč od , datum, do , datum, ve výši 280 801,42 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 538 446,11 Kč od , datum, do , datum, ve výši 244 036,13 Kč.3. Žalovaný je občanem Slovenska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně provozovala svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela dne , datum, smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Z žádosti o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí meziúvěru ve výši 500 000 Kč. V návaznosti na to byla dne , datum, mezi účastníky uzavřena smlouva o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, (dále jen „smlouva“). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému meziúvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu podle čl. II písm. A odst. 1 smlouvy zavázal provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 1 500 Kč do cílové částky stavebního spoření na vkladový účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a dále podle čl. II písm. A odst. 5 smlouvy měsíčně platit úroky ze zůstatku meziúvěru, a to na meziúvěrový účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, podle čl. II písm. A odst. 4 smlouvy. Podle čl. II písm. A odst. 4 byl úrok sjednán ve výši 8,90 % ročně. Podle oznámení o čerpání finančních prostředků ze dne , datum, byl žalovaný na úroky povinen hradit v měsíci květnu a červnu 2015 částku ve výši 6 551,50 Kč a dále pak od měsíce července 2015 částku 3 708,40 Kč. Podle dokumentu Zvýšení úrokové sazby ze dne , datum, byla měsíční úhrada úroků zvýšena od prosince 2015 na částku 3 916,70 Kč v souladu s čl. II písm. A odst. 6 smlouvy, tj. o 0,5 % ročně. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, a dále ze dne , datum, do , datum, bylo zjištěno, že žalovaný nehradil řádně a včas úroky z úvěru, a tak žalobkyně na základě čl. IV písm. J odst. 2 Obecných úvěrových podmínek, které byly součástí smlouvy, odstoupila od smlouvy o stavebním spoření č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a ke dni , datum, vyčíslila pohledávku za žalovaným na 538 446,11 Kč, přičemž vyzvala žalovaného k její úhradě nejpozději do , datum, . Žalovaný ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne , datum, , jejíž odeslání má soud za prokázané z podacího archu z téhož dne, ničeho na svůj dluh neuhradil.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.8. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 500 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit žalobkyni řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyni tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na smluvený úrok a úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo řízení částečně zastaveno co do částky 538 446,11 Kč, úroku ve výši 48 811,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 38 124,69 Kč, na návrh žalobkyně. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud ve zbývajícím rozsahu o úrok ve výši 9,4 % ročně z částky 538 446,11 Kč od , datum, do , datum, ve výši 280 801,42 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 538 446,11 Kč od , datum, do , datum, ve výši 244 036,13 Kč, vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 146 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 56 386,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, respektive rozdílu mezi zaplaceným soudním poplatkem a vráceným soudním poplatkem, v částce 4 308 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 538 446,11 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, zpětvzetí žaloby) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 43 040 Kč ve výši 9 038,40 Kč. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud ž