9 C 282/2025-34 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 550 000 Kč. Žalovaný však svůj dluh žalobkyni řádně nehradil, žalobkyně tak požaduje po žalovanému částku ve výši 366 170,40 Kč spolu s příslušenstvím, tj. spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 788,29 Kč a zákonným ročním úrokem z prodlení z jistiny pohledávky ve výši 366 170,40 Kč od 6. 8. 2024 až do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný je občanem Maďarska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. Podle čl. 6 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy je rozhodným právem právní řád České republiky (níže uvedené právní předpisy) s ohledem na to, že jde o nárok ze smlouvy o úvěru, žalovaný jako spotřebitel ve smyslu shora citovaného ustanovení nařízení má bydliště v době podání žaloby na území České republiky a žalobkyně provozovala svou profesionální, resp. podnikatelskou činnost, v České republice a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 22. 6. 2020 vyplývá, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 550 000 Kč. V návaznosti na to byl návrh smlouvy dne 24. 6. 2020 akceptována ze strany žalobkyně, čímž byl úvěr schválen. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 550 000 Kč, přičemž tato částka měla být žalovanému poskytnuta bezúčelově na účet , č. účtu, . Žalovaný se naproti tomu zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 9,99 % ročně v 96 splátkách ve výši 9 052 Kč (skládající se z 8 343 Kč jako splátky úvěru a 709 Kč jako pojištění schopnosti splácet) vždy k 20. dni v měsíci se splatností první splátky ve výši 4 677,25 Kč dne 20. 7. 2020. RPSN činilo 10,44 %. Ze sdělení Raiffeisenbank ze dne 17. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 24. 6. 2020 celkem 550 000 Kč na účet č. , č. účtu, , jehož vlastníkem je žalovaný. Z důvodu, že žalovaný své závazky vůči žalobkyni řádně a včas nesplácel, zesplatnila žalobkyně pohledávku žalovaného s účinností ke dni 6. 8. 2024 (viz prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 1. 8. 2024). Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dluhu, jak je patrné z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2024, odeslané dne 19. 11. 2024, jak plyne z poštovního podacího archu.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.7. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 550 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit žalobkyni řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky, když poslední splátku uhradil dne 2. 2. 2024 ve výši 7 100 Kč a od té doby neuhradil ničeho. Celkem žalovaný na jistině dluží žalobkyni 361 916,40 Kč a na pojištění schopnosti splácet 4 254 Kč. Žalobkyni tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny a poplatku za pojištění vzniklo i právo na kapitalizovaný úrok ve výši 18 788,29 Kč za období od poskytnutí úvěru dne 24. 6. 2020 do zesplatnění úvěru dne 5. 8. 2025 a úrok z prodlení od 6. 8. 2025 (následujícího dne po zesplatnění pohledávky) až do zaplacení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 321,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 648 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 366 170,40 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 890 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 350 Kč ve výši 5 323,50 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.