9 C 31/2025-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 700 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru ve výši 39 000 Kč, skládající se z půjčené částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 19 000 Kč, který měl žalovaný splácet týdně 500 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí platby. Žalovaný uhradil částku 13 300 Kč, tato byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr splátek v místě bydliště žalované, z nákladů na jízdy s tím spojené, na administrativní zpracování úvěru, za vedení systému účtování, tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy. Nejde o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a poučil ho o tom, že pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlasí. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit do 78 týdnů. Celkem se zavázala uhradit částku 39 000 Kč, z toho na úrok připadá částka 6 600 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činí 63,33 % p. a., poplatek za zpracování a doručení úvěru činí 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 6 400 Kč.4. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.5. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.9. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná podle § 588 věty 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 63,33 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru v době uzavření smlouvy září 2021 činil 7,92 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 23,76 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. a násl.10. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, žalovaný uhradil 13 300 Kč, dluží tak žalobkyni 6 700 Kč. Soud tak žalované uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. ve výši 6 700 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na doručení předžalobní upomínky. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárokům z absolutně neplatné smlouvy nemůže být přiznána soudní ochrana. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.11. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 257 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci rozsudku.12. Protože žalovaný měl ve věci větší úspěch, nevznikly mu však žádné náklady řízení, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.