27 C 19/2026-23 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 26 551,03 Kč. Tvrdil, že žalovaný způsobil škodu tím, že dne , Anonymizováno, kolem 23:40 hod. ve služební místnosti , adresa, , při provádění procesních úkonů odešel na výzvu z objektu, kdy se následně vrátil a venku stojícím kovovým stojanovým popelníkem udeřil do skleněné výplně vchodových dveří, kterou rozbil. Tímto způsobil žalobci škodu podle daňového dokladu č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 26 551,03 Kč, která představuje náklady na opravu poškozených vchodových dveří. Pravomocným , adresa, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. O nárocích na náhradu škody žalobce nebylo rozhodováno.Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), žalobce a žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali. Soud tedy věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.Z úředního záznamu č. j. , datum, sepsaného pprap. , jméno FO, a úředního záznamu č. j. , datum, sepsaného prap. , jméno FO, bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, způsobil žalobci škodu tím, že poškodil skleněnou výplň vchodových dveří. Z návrhu na potrestání č. j. , spisová značka, a trestního příkazu , adresa, vyplývá, že žalovaný byl v této souvislosti uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Z daňového dokladu č. , hodnota, vystaveného dne , datum, sklenářstvím , právnická osoba, . bylo zjištěno, že celková výše majetkové újmy způsobená žalovaným činí 26 551,03 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).Z listinných důkazů založených ve spise bylo prokázáno, že žalovaný způsobil žalobci majetkovou újmu a má tak podle § 2894 o. z. povinnost tuto škodu žalobci nahradit. S ohledem na uvedené, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu.Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přechází poplatková povinnost na žalovaného, jelikož žalobce je od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl. Žalovaný je proto povinen zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 1 328 Kč podle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.