2 C 189/2020-27 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobce návrhem z 21. 10. 2020 ve spojení s jeho upřesněním z 29. 10. 2020 navrhl, aby soud rozhodl o zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalovanému, který je jeho synem, a to od července 2020. Návrh odůvodnil tím, že rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 20. 3. 2019, ve znění opravného usnesení [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], mu byla stanovena povinnost přispívat na výživu žalovaného, v době vydání rozsudku ještě nezletilého, částkou 5 000 Kč měsíčně. Podle jemu dostupných informací žalovaný v červenci 2020 dokončil studium na [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. Informace o jeho zaměstnání mu nejsou známy, ale je přesvědčen, že vzhledem k absolvování střední školy, kdy žalovaný již v dalším studiu nepokračuje, je žalovaný schopen se sám živit, a proto žalobcova vyživovací povinnost zanikla. 2. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že v roce 2020 úspěšně ukončil studium na [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. Dne 1. 10. 2020 začal pracovat [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] ve [obec] a zvyšovat si svou kvalifikaci na pozici měřícího technika. V období od ukončení statusu studenta do nastoupení k tomuto zaměstnavateli byl od 17. 9. 2020 do 30. 9. 2020 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována. Se zrušením vyživovací povinnosti od července 2020 nesouhlasil, namítal, že žalobce k němu měl vyživovací povinnost do doby, kdy nebyl schopen sám se živit dle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tedy do doby, kdy měl aktivní status studenta, který mu zanikl až 31. 8. 2020. Navrhl proto zrušit vyživovací povinnost až od tohoto data. 3. Na základě vyjádření žalovaného vzal žalobce žalobu částečně zpět co do uplatněného nároku na zrušení vyživovací povinnosti za dobu července a srpna 2020. 4. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti či zcela. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tedy co do uplatněného nároku na zrušení vyživovací povinnosti za období od 1. 7. 2020 do 31. 8. 2020, částečně zastavil. 5. Pokud jde o zbývající část uplatněného nároku, soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutkové závěry. 6. Žalovaný 16. 6. 2020 vykonal maturitní zkoušku na [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [obec] (vysvědčení o maturitní zkoušce) Od 17. 9. 2020 do 30. 9. 2020 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována. (potvrzení [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] – [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] z 5. 10. 2020) Od 1. 10. 2020 je zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] závod [obec] (pracovní smlouva z 30. 9. 2020, dohoda o zvýšení kvalifikace z 30. 9. 2020). 7. Rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s opravným usnesením [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl změněn předchozí rozsudek soudu ohledně vyživovací povinnosti žalobce jako otce k žalovanému, tehdy nezletilému, jako jeho synovi, přičemž bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalovaného od 1. 9. 2018 částkou 5 000 Kč měsíčně. 8. Na základě výše uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 9. Podle § 911 o. z., lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Ze skutkových závěrů je zřejmé, že od 1. 9. 2020, od kdy se žalobce po částečném zpětvzetí žaloby domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, byl již žalovaný schopen sám se živit, a proto žalobci v tomto období již nevznikala povinnost hradit žalovanému výživné. 11. Soud proto uzavřel, že žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému od 1. 9. 2020, je důvodná, a žalobě proto v rozsahu po částečném zpětvzetí žaloby plně vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalovanému od 1. 9. 2020 zrušil. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., S ohledem na úspěšnost ve sporu to je žalobce, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žalobce se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud proto rozhodl, že se žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznává.