2 C 23/2021-9 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou z 8. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí 3 702 Kč s úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli 17. 4. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění k 18. 4. 2019 o pojištění vozidla [typ vozidla] [typ vozidla ], [registrační značka], s ročním pojistným 10 593 Kč splatným čtvrtletně. Žalovaný neuhradil pojistné splatné 19. 4. 2019. Za období od 19. 4. 2019 do 23. 8. 2019 činí dlužné pojistné 3 702 Kč, které žalovaný neuhradil ani na základě upomínek žalobkyně. 2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu ze 14. 1. 2021, č. j. EPR 253844/2020-15, nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání, přičemž žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. 3. Na jejich základě má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla 17. 4. 2019 uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění o odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [typ vozidla ] [typ vozidla ], [registrační značka], na dobu neurčitou s počátkem pojištění 18. 4. 2019. Žalovaný neuhradil pojistné počínaje pojistným splatným 19. 4. 2019, a to i přes výzvu žalobkyně. 4. Na základě výše uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní. 5. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena pojistná smlouva dle § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, na základě které vznikla žalovanému povinnost hradit žalobkyni ročně pojistné ve výši 10 593 Kč, a to ve čtvrtletních splátkách po 2 648 Kč. Žalovaný tuto svoji povinnost porušil počínaje zaplacením pojistného splatného 19. 4. 2019. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení dlužného pojistného za období od 19. 4. 2019 do 23. 8. 2019 ve výši 3 702 Kč, uzavřel soud, že nárok na zaplacení dlužného pojistného v uplatněné výši za uvedené období má. 6. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dluhu jí vznikla dle § 1970 zák. č. 89/2014 S., občanského zákoníku, povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku v zákonné výši za dobu, kdy žalovaný byl v prodlení s jeho úhradou. 7. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je důvodná, když žalobkyně má vůči žalovanému neuhrazenou pohledávku ve výši 3 702 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto jako důvodné zcela vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 2 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení, vyjma náhrady za zaplacený soudní poplatek, byla navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tedy žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč.