8 C 44/2021-80 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 2. 2021, došlou soudu dne 24. 2. 2021 navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 210 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Návrh odůvodnila tím, že usnesením [stát. instituce], ze dne 25. 5. 2018, [číslo jednací] bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit způsobem zde popsaným. Po přípravném řízení byla na žalobkyni dne 6. 12. 2018 státní zástupkyní [anonymizováno] v [obec] podána u [název soudu] obžaloba pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla trestní věc žalobkyně podle § 314c odst. 1 písm. a), § 188 odst. 1 písm. b) a § 171 odst. 1 trestního řádu postoupena [stát. instituce], neboť skutek, pro něž byla podána obžaloba, není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. Usnesením [stát. instituce], [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení ve věci přestupku pro skutek popsaný v obžalobě zastaveno podle § 86 odst. 1 písm. a) zákona 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, jelikož skutek, o němž se vedlo řízení, není přestupkem. Žalobkyni v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma, a to zásahem do rodinného života, do profesního života, dále představující následky na zdraví žalobkyně. Žalobkyně a celá její širší rodina, kdy její manžel je úředník ve veřejné správě, byla trestním stíháním významně omezena, minimálně 1 rok a 9 měsíců žili ve zvlášť intenzivním stresu způsobeným tím, že namísto aby byli trestně stíhání skuteční útočníci, byla v důsledku špatné práce policie a státního zastupitelství trestně stíhána žalobkyně. Ostatní členové rodiny žalobkyně, manžel, syn a matka, kteří byli přítomni na místě incidentu, měli také obavy z trestního stíhání. Žalobkyni byly nespravedlivým trestním stíháním způsobeny pocity úzkosti a mimořádné bezmoci, které byly o to citelnější, že žalobkyně je soudkyně s letitou praxi a daleko citlivěji vnímá nespravedlnost způsobenou složkami výkonné moci. Žalobkyně trpěla úzkostmi, nervozitou, opětujícími se vtíravými obavami o život svůj a svých blízkých. Měla problémy se spaním, s tím, aby si mohla odpočinout, o celé věci neustále musela přemýšlet a podstatným způsobem se v důsledku tohoto snížila její výkonnost při obstarávání domácích prací a vyřizování potřebných záležitostí. Nemohla se věnovat rodině tak, jak byla zvyklá. Byl narušen rodinný život, chyběl potřebný klid a pohoda pro řešení životních situací, docházelo častěji k nedorozuměním a sporům. To umocňovalo její zdravotní následky, jednak vážné obavy o neopodstatněnou ztrátu svého celoživotního zaměstnání, kdy funkci soudce vykonávala v té době už 18 let. Orgány činné v trestním řízení sdělily skutečnost o trestním stíhání žalobkyně jejímu zaměstnavateli, ta byla nucena opakovaně podávat z titulu výkonu funkce soudce vysvětlení předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 4 a dalšímu svému nadřízenému. Žalobkyně trpěla silnými obavami ze ztráty zaměstnání, protože její pravomocné odsouzení pro trestný čin by mělo zcela jednoznačně za následek ztrátu bezúhonnosti nutné pro výkon funkce soudce, což by znamenalo nemožnost vykonávat tuto funkci. Ztráta zaměstnání je spojena se ztrátou výdělku. Pokud by ztratila bezúhonnost, nemohla by vykonávat jinou funkci či povolání odpovídající jejímu vzdělání v oboru právo a složené justiční zkoušce. Ztráta těchto jistot byla pro žalobkyni silně stresující. Žalobkyně byla stresována tím, že kdokoliv z účastníků ve věcech, které při výkonu své funkce rozhodovala, může uplatnit vůči ní informace o tom, že je trestně stíhána a vystavit jí tak morálnímu odsouzení. Rovněž takové informace mohly přinést i sdělovací prostředky. Zdravotní následky ve formě psychických obtíží, posttraumatické stresové poruchy, jakož i kardiologických obtíží jsou popsány ve zprávě ošetřující lékařky ze dne 27. 11. 2018 a ve zprávě z kardiologie. Trestní stíhání žalobkyně stálo na racionálních důvodech, bylo provázeno závažnými nedostatky v postupu příslušných orgánů a nezákonností v jejich rozhodovací činnosti. Stíhání bylo zahájeno pouze proti žalobkyni, nikoliv proti pronásledovatelům. Zjevná nesprávnost úředního postupu v přípravném řízení je demonstrována evidentními pochybeními jako nesprávný přepis videozáznamu s vynecháním podstatných pasáží v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], odtajnění údajů nezletilého syna žalobkyně, pochybení státní zástupkyně – intenzitu jednání, a tím i důvod, pro který je žalobkyně stíhání dovozuje z poranění svědkyní –„ poškozených“, sama státní zástupkyně se nedržela vlastního pokynu, to je neprověřila následky na zdraví žalobkyně, snaha o nezákonnou dekriminalizaci žen, které průkazně vykonaly na žalobkyni násilí a nebylo dosud zahájeno jejich trestní stíhání. Trestní stíhání a na něj navazující přestupkové řízení bylo proti žalobkyni vedeno nedůvodně a bylo nezákonné. Žalobkyni vznikla nemateriální újma v obdobě závažných, po celou dobu jejího stíhání trvajících psychických obtíží v podobě stresu, pocitů úzkosti, posttraumatické stresové poruchy, vzniklých v důsledku nespravedlivého a nezákonného trestního stíhání namísto toho, aby orgány činné v přípravném řízení trestním zjednaly ochranu a spravedlivě postupovaly proti skutečným pachatelům trestní činnosti. Tato újma trvala po dobu nespravedlivého stíhání, to je po dobu 21 měsíců. Pro žalobkyni jako soudkyni bylo překrucování spravedlnosti obzvláště tíživé a frustrující. Žalobkyně se snažila odpovídajícím způsobem odborně bránit proti nespravedlivému postupu, policie i státní zástupce její snahy ignorovali a pokračovali v nastaveném režimu. Zejména pak pravomocné odsouzení žalobkyně pro úmyslný trestný čin by mělo jednoznačně za následek ztrátu bezúhonnosti, znamenalo by to nemožnost vykonávat funkce soudce, žalobkyně by ztratila zaměstnání a výdělek s tím spojený. Nemohla by vykonávat ani jinou funkci či povolání odpovídající jejímu vzdělání, např. advokát, notář, státní zástupce, soudní exekutor. Žalobkyně byla postižena na své občanské a lidské důstojnosti, fyzické osoby a vzhledem ke svému postavení ve společnosti také jaké osoba veřejně činná. Žalobkyně uplatnila nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která jí vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním a následně na něj navazujícím přestupkovým řízením ve výši 210 000 Kč. Tuto částku stanovila s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a popsaným okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, kdy za vhodnou považuje částku 10 000 Kč za každý, byť jen započatý měsíc stíhání, ať již pro trestný čin či pro přestupek, tedy za dobu 21 měsíců. Žalobkyně podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnila u žalovaného nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dne 14. 8. 2020 dopisem ze dne 17. 8. 2020 žalovaný potvrdil, že uplatnění obdržel. V zákonné 6měsíční lhůtě se však nijak nevyjádřil, ani ničeho neuhradil. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen k odporu žalované. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Uvedla, že činí nesporným, že podáním ze dne 13. 8. 2020 doručeným [stát. instituce] dne 14. 8. 2020 žalobkyně uplatnila nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 210 000 Kč, která jí měla být způsobena trestním stíháním vedeným proti ní u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyni nebylo mimosoudně ničeho plněno, mimosoudní vyřešení věci není možné. Podle zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát i za nemajetkovou újmu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, je potřeba na usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] hledět jako na nezákonné rozhodnutí. Odpovědnostní titul je tedy dán již ode dne [datum]. Skutečnost, že usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla trestní věc postoupena [stát. instituce], neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek, nemá mít vliv na posouzení nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání a tím ani na založení odpovědnosti státu za újmu jím způsobenou podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť pře