1 C 197/2022-54 — Okresní soud v Prachaticích

Žalobce se domáhá určení, že žalovaná (jeho bývalá manželka) je vlastníkem ve výroku identifikovaného [značka automobilu] (dále též jen„ automobil“ nebo„ vozidlo“). Současně sdělil, že se s žalovanou dohodl, že vozidlo po rozvodu jejich manželství připadne do jejího výlučného vlastnictví, přičemž žalovanou zároveň vybavil plnou mocí pro přepis vozidla na její osobu. Žalovaná tak však neučinila a místo toho vozidlo prodala třetí osobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a z nařízeného jednání se omluvila. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Z kupní smlouvy ze dne 28. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaná, která je bývalou manželkou žalobce (k rozvodu došlo dne 17. 3. 2021), téhož dne prodala předmětné vozidlo panu [jméno] [příjmení] za kupní cenu 7 000 Kč. Ačkoli společné jmění manželů nebylo jako celek vypořádáno, vyplývá z tvrzení žalobce i faktického jednání žalované, jež automobil prodala, že se žalobce s žalovanou dohodl na tom, že vozidlo po rozvodu připadne do jejího výlučného vlastnictví. Podle ustanovení § 80 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Lze uzavřít, že žalovaný má na určení vlastnictví k vozidlu naléhavý právní zájem, neboť bez něj nelze v situaci, kdy žalovaný nedisponuje dokumenty vyžadovanými ustanoveními § 8 a 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. (dále jen„ zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“), dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sen. zn. 32 Odo 10/2006). Že je určovací rozsudek soudu dostatečným podkladem pro vymazání osoby, jež není vlastníkem vozidla, z registru silničních vozidel, pak potvrzuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2016, sen. zn. 7 As 254/2016-33 (v dané věci se žalobce nejprve úspěšně domáhal určení, že není vlastníkem vozidla). Protože v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně automobil prodala, a nemůže tedy být jeho vlastníkem, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. Procesně úspěšné žalované nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, jelikož žalovaná zůstala procesně neaktivní a žádné doložitelné náklady jí nevznikly (soudu sice byla předložena plná moc zástupkyně žalované, avšak v situaci, kdy nebylo nijak reagováno na výzvu k vyjádření k žalobě a zástupkyně se ani neúčastnila jednání, má soud za to, že žádné účelně vynaložené náklady žalované straně nevznikly).