8 C 362/2022-48 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 16. 11. 2022 navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost platit na výživu žalobkyně částku 10 000 Kč měsíčně, a to zpětně za období od 1. 6. 2021 do 31. 12. 2021. Návrh odůvodnila tím, že rodiče žalobkyně nežijí po dobu jednoho a půl roku ve společné domácnosti. Matka žalobkyni stále vyživuje, otec přispívá na životní potřeby žalobkyně pouze částečně. Žalobkyně studuje na [anonymizována tři slova] [obec] a [obec], obor kadeřnice. Jako studentka potřebovala zajistit své potřeby z větší míry ze strany rodičů. Finanční situace pro ni byla neúnosná, od ledna 2022 nastoupila při studiu do zaměstnání, aby ulehčila matce, která vyživuje nejen ji, ale i studujícího zletilého bratra. Žalobkyně je studentkou 3. ročníku uvedené školy. Občas si přivydělávala brigádně. Výdaje spojené se školou a se svými osobními potřebami, kulturním vyžitím byly přiměřené jejímu věku. Žalobkyně žije s matkou a bratrem, od ledna 2022 matce přispívá na chod domácnosti. Do konce roku 2021 byla finančně zcela závislá na rodičích. Se žalovaným se vídá minimálně. Žalovaný pracuje 26 let v SRN, jeho příjem žalobkyně nezná, dále pobírá v SRN dětské přídavky, které jí pravidelně každý měsíce zasílal až do konce září 2022. V současnosti jí žalovaný přispívá částku 3 000 Kč měsíčně, hradil jí telefonní paušál ve výši 600 Kč měsíčně a pojištění ve výši cirka 640 Kč měsíčně. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, jestliže ta je nedůvodná. Žalobkyně ukončila vysokoškolské vzdělání, poté teprve začala studovat v oboru kadeřnice. Již v době, kdy ukončila vysokoškolskou docházku, byla připravena na to, aby vykonávala povolání v oboru, který vystudovala, žalobkyně získala titul Bc. z oboru účetnictví. 3. Podle § 911 o. z. výživné dle přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do doby, dokud děti nejsou schopny samy se živit. Základní podmínkou pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (takzvaný stav odkázanosti na výživu), tedy jak je uvedeno v § 911„ oprávněný není schopen sám se živit“. To znamená, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, které mu patří, nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb. Dítě tedy není schopno samostatně upokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní a další, včetně bytové.„ V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje, a i podle právní úpravy, zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítě zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto směru se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze„ prodlužovala mládí“. (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14). 4. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že žalobkyně po studiu na [anonymizováno] ve [obec] nastoupila k bakalářskému studiu na [obec] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v [obec], obor ekonomika podniku se zvláštním sektorem účetnictví. Toto studium úspěšně ukončila v měsíci květnu či červnu 2020 (dle výpovědi žalobkyně) složením státní zkoušky. Poté nastoupila na navazující vysokoškolské studium, které však ukončila, jestliže jí nevyhovovala distanční forma výuky. Od září 2020 současně začala studoval na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] ve [obec], obor kadeřník, kdy dle potvrzení této školy ve školním roce 2020 2021 byla žákyní 1. ročníku, studium dosud trvá. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnancem a [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [obec], [ulice a číslo] jako zaměstnavatelem bylo zjištěno, že žalobkyně nastoupila do pracovního poměru dnem 3. 1. 2022 jako asistent pedagoga, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2022. Dle dodatku k této pracovní smlouvě ze dne 16. 5. 2022 byl následně pracovní poměr prodloužen do 30. 6. 2023. 5. Žalobkyně vypověděla, že by do budoucna chtěla studovat a získat titul Ing., jestliže to ke svému zaměstnání potřebuje. Toto studium ukončila, jestliže jí distanční forma studia nevyhovovala, nebylo pro ni ani dojíždění do [obec]. Začala zároveň studovat na kadeřnici, protože měla možnost toho využít, baví ji líčit a česat, do budoucna by si tím chtěla přivydělávat k práci, otevřít si živnost a„ papír kadeřnice“ se jí bude hodit. Je to výhodnější, nežli si zaplatit rekvalifikační kurz. Ve 2. ročníku studia zjistila, že se účetnictví věnovat nechce, přijde jí to jako strašně složitá věc, bavilo by ji dělat faktury, ale ne účetnictví přímo. 6. Předmětem řízení bylo stanovení výživného žalovanému pro žalobkyni za období od 1. 6. 2021 do 31. 12. 2021, tedy za období, kdy žalobkyně ukončila vysokoškolské vzdělání bakalářské, sama uvedla, že toto studium ukončila v květnu či v červnu 2020. Vzdělání žalobkyně získala v oboru ekonomika podniku a účetnictví. Žalobkyně dosáhla tedy takové kvalifikace, kterou mohla pak již využít při uplatnění na trhu práce, kdy ze skutečnosti, že od ledna 2022 je žalobkyně zaměstnána jako asistentka pedagoga, dokládá také i to, že žalobkyně byla již v této době schopna se sama živit. Jak je shora uvedeno, soud musí v případě zletilého dítěte zvažovat, zda následné studium představuje prohloubení již dosažené kvalifikace. Takovým studiem by pak bylo následné další studium na [obec] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v [obec] za účelem dosažené titulu inženýr. Sama žalobkyně i vypověděla, že uplatnění v oboru kadeřnice chce využít při výkonu svého povolání, chce si tímto takzvaně přivydělat, tato práce ji baví. Soud tedy nárok žalobkyně jako nedůvodný, zamítl, jestliže nelze chápat současné studium žalobkyně jako studium, jež prohlubuje již žalobkyní získané vysokoškolské vzdělání. 7. Ve věci úspěšnému žalovanému by příslušelo právo na náhradu nákladů tohoto řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal, bylo proto rozhodnuto, že toto právo se mu nepřiznává.