1 C 148/2024-38 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 544,95 Kč (představující jistinu ve výši 9 799,39 Kč, poplatek za pojištění ve výši 58,56 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 487 Kč) s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , RČ, uzavřené dne 19. 4. 2022.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádná z účastnic nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná nikoliv. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez přítomnosti účastnic.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Mezi účastnicemi byla dne 19. 4. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , RČ, (revolvingový úvěr), na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána na základě žalovanou poskytnutých informací o výši příjmu (výplatní pásky), výdajů (výpisy z účtu) a množství vyživovacích povinností, a dále lustrací insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a úvěrového registru NRKI. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,29 % sjednaného úvěrového rámce, avšak celkem na poskytnutý úvěr uhradila toliko 4 935 Kč za situace, kdy vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 10 900 Kč. Žalovaná však nehradila dané splátky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení. Za této situace měla žalobkyně podle odst. 6.1 úvěrových podmínek možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení dlužné částky. To žalobkyně učinila ke dni 15. 11. 2023 na základě výzvy z téhož dne. Účastnice si dále ujednaly (článek 7.1. úvěrových podmínek), že v případě prodlení žalované s úhradou splátky je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč, což žalobkyně učinila v případě splátek za měsíce srpen až září 2023. V článku 7.1. úvěrových podmínek bylo rovněž sjednáno, že v případě zpoždění se splátkami je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši žalobkyně písemně oznámí. Ve smlouvě o úvěru pak bylo ujednáno, že ke dni uzavření smlouvy je výše nákladů vypočtena na 100 Kč za měsíc vymáhání. Tato částka se může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Žalobkyně tyto náklady vyúčtovala za 4 měsíce vymáhání po 300 Kč, neboť od 1. 5. 2022 žalobkyně navýšila náklady na vymáhání na částku 300 Kč.6. Soud žalobě jako důvodné (s výjimkou nároku na zaplacení částky 800 Kč a odpovídajícího kapitalizovaného i zákonného úroku z prodlení z této částky) vyhověl, protože přiložené listinné důkazy prokazují, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru, žalobkyně žalované úvěr vyplatila na její účet, avšak žalovaná poskytnuté finanční prostředky a sjednané poplatky řádně a včas nesplatila. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje.7. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení částky 800 Kč spolu s příslušenstvím, soud žalobu zamítl s ohledem na to, že navýšení náhrady nákladů na vymáhání na částku 300 Kč měsíčně (ke kterému navíc mělo dojít pouhé necelé dva týdny po uzavření smlouvy, aniž by navíc bylo specifikováno, proč byly tyto náklady navýšeny) nebylo žalobkyní nijak doloženo.8. Právně byla věc posouzena podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které stranoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jedná se též o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku má žalobkyně proti žalované právo na úrok z prodlení ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Smluvní pokuta pak byla dojednána v souladu s § 2048 a násl. občanského zákoníku i v souladu s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch (neúspěšná byla pouze v nepatrné části), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupkyně za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 odst. 1 občanského soudního řádu.