8 C 46/2023-319 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobce žalobou ze dne 23. 2. 2023 navrhl, aby bylo učeno, že , jméno FO, , narozená , datum, která zemřela dne 2. 10. 2022, byla k datu svého úmrtí vlastnicí stavební parcely č. , číslo, jehož součástí je stavba čp. , číslo, – rodinný dům, pozemkové parcely č. , číslo, – trvalý travní porost, pozemkové parcely č. , číslo, – ostatní plocha a pozemkové parcely č. , číslo, – ostatní plocha, v katastrálním území , adresa, , nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. , číslo, u Katastrálního úřadu pro , adresa, katastrální pracoviště , adresa, . Žalobu odůvodnil tím, že jeho matka , jméno FO, převedla předmětné nemovité věci na žalovaného č. , číslo, a č. , číslo, , kteří jsou synovci žalobce, a to na základě darovací smlouvy ze dne 3. 11. 2021 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 26. 11. 2021. Žalobce tvrdí absolutní neplatnost darování, je zde rozpor mezi stavem zapsaným a stavem faktickým. Po učení, že zůstavitelka je vlastnicí nemovitých věcí, budou nemovité věci zahrnuty do aktiv dědictví, kdy žalobce jako syn dárkyně je jejím dědicem. Žalobce má tedy naléhavý právní zájem na určení. Neplatnost právního jednání spatřoval žalobce v tom, že dárkyně již mnoho let před smrtí trpěla četnými neduhy psychického rázu, zejména zapomínala důležité i méně důležité věci, byla částečně dezorientována, měla úzkostné stavy a podobně. Po úmrtí dlouholetého druha dárkyně , jméno FO, začátkem jara 2021 tyto zdravotní komplikace progredovaly, kdy žalobce osobně vezl dárkyni na psychiatrické vyšetření k MUDr. , anonymizováno, do Prahy. Dárkyně navštěvovala dále psychiatričku MUDr. , Anonymizováno, ve , adresa, . Vedle depresí trpěla dle mínění žalobce značným úbytkem kognitivních funkcí. Byla pouze hrubě orientována místem a časem, měla zpomalené vnímání a paměť s narušeným vybavováním. Darování vlastnického práva bylo učiněno právě v době trvání této duševní poruchy, v jejímž důsledku byly rozpoznávací i ovládací schopnosti dárkyně podstatně sníženy, dárkyně tedy nebyla schopna posoudit následky svého jednání. Tomu také svědčí chování dárkyně po darování, kdy někomu tvrdila, že se nic takového nestalo, že se teprve bude rozhodovat, jiné osobě přiznala, že udělala chybu, když se unáhlila s darem. Dárkyně si nebyla plně vědoma kroků, které činila, aniž by byla schopna domyslet jejich důsledky. Dárkyně učinila žalobci to samé, co jí učinila její matka, která jí obdobným způsobem „vydědila“, čím dárkyně po zbytek života značně psychicky trpěla a brala to jako újmu. Těžko si představit, že by při zdravém úsudku provedla dárkyně to samé svému synovi, který o ni ve stáří vzorně pečoval. Žalobce spatřuje neplatnost darovací smlouvy i v tom, že darování je v rozporu s dobrými mravy. Matka žalobce darovala hodnotný nemajetný majetek synovcům žalobce, aniž by jakkoliv v tomto směru žalobce kompenzovala, případně i svou dceru, darování je faktickým vyděděním žalobce a jeho potomka z podstatné části dědictví. Nadto „vyděděným“ je žalobce, který dlouhodobě o svou matku pečoval, zajišťoval jí veškerý možný životní komfort, a navíc se maximální měrou zasloužil o předmětnou nemovitost. Je to žalobce, který začátkem 90. let nemovitost nalezl, na její pořízení poskytl finanční prostředky. V době pořízení byla stavba ve stavu ruiny. Žalobce sám na své náklady nemovitost zrekonstruoval. Žalobce měl a má truhlářskou firmu, na předmětné stavbě pracoval nejen žalobce osobně, ale i jeho zaměstnanci. Žalobce hradil jak náklady na materiál, tak i na pracovníky. Žalovaní, respektive jejich matka, sestra žalobce, se na rekonstrukci žádným způsobem nepodíleli. Současný stav stavby je takový, že je nejen způsobilá ke komfortnímu užívání ze strany rodiny, nýbrž se i pronajímá komerčně. Žalobci je známo, že každý může svým majetkem nakládat dle vlastní vůle, takové jednání však nemůže být v rozporu s dobrými mravy, jako je tomu v tomto případě. Tomu odpovídá i paralela s pravidly vydědění v případě smrti zůstavitele. Avšak ani to není možné vždy, zákon výslovně uvádí důvody, které mohou k platnému vydědění vést, tyto důvody jsou poměrně závažné a rozhodně by vůči žalobci nemohly v daném případě obstát. Vysoce nemravné považuje žalobce i jednání žalovaných, kteří coby dospělí a svéprávní lidé dar přijali, tento krok učinili za zády žalobce, aniž jej o tom informovali. To vše byli schopni učinit přesto, že jim žalobce byl po celý život takřka druhým otcem. Žalobce se se žalovanými od jejich útlého věku často stýkal, společně každý rok podnikali výlety, a to i do zahraničí, jejich vztahy byly nadstandardní. Dle žalobce je tedy darovací smlouva v rozporu s dobrými mravy, jestliže žalobce vůči své matce nepsané povinnosti jakožto syn plnil beze zbytku, matka naopak pravidla o spravedlivém dělení majetku mezi své potomky (není-li zde závažný důvod pro jiný postup) zcela pominula, jednoznačně upřednostnila jednoho ze svých potomků, respektive jeho děti, aniž by k tomuto měla jakýkoliv důvod. Jednání dárkyně vnímá žalobce jako evidentní nevděk ze strany matky vůči němu.2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Nemovité věci, jejichž žaloba se týká, byly zcela vážně a svobodně darovány žalovaným jejich zemřelou babičkou , jméno FO, , která tak učinila v rámci obvyklých rodinných vztahů, jak tomu bývá, když babička daruje vnoučatům majetek. Dle žalovaných není pravdou, že by dárkyně trpěla duševní poruchou či jakýmikoliv jinými neduhy, které by měly dopad na svéprávnost dárkyně. Naopak okolím byla vnímána jako velmi orientovaná a činorodá osoba, která své osobní a majetkové záležitosti vyřizovala sama bez zásahu třetích osob. Toto mohou doložit svědecky sousedky dárkyně, podle nich dárkyně vždy působila orientovaně a zcela příčetně, což vyplývá i z lékařských zpráv, a to obvodní praktické lékařky MUDr. , anonymizováno, , která dárkyni pravidelně ošetřovala, na ošetřující lékařku působila dárkyně vždy svéprávně a orientovaně. Žalovaní předkládají podrobnou zdravotní dokumentaci psychiatričky MUDr. , anonymizováno, , ke které dárkyně docházela po smrti svého druha. Z této se podává, že dárkyně byla vždy lucidní a plně orientovaná, a to i v době bezprostředně po úmrtí svého partnera, tím spíše pak v době darování nemovitosti žalovaným, kdy byla dárkyně již medikována a její psychické rozpoložení se dle lékařských zpráv zlepšovalo. Pokud byla dárkyně po náhlém odchodu životního partnera plačtivá a úzkostná, je naprosto přirozená a pochopitelná reakce, z ničeho se nepodává, že by měla mít jakýkoliv vliv na její svéprávnost. Z dokumentace lékařky také vyplývá, že dárkyně měla ve své rodině, zejména dceři a vnucích – žalovaných, i ve své sousedce , jméno FO, , oporu. Po dispozicích s nemovitým majetkem, včetně darování nemovitosti žalovaným dárkyně před lékařkou hovořila, což dokládá, že tyto dispozice činila nejen vědomě, ale i s rozmyslem. Žalovaní v pozůstalosti dárkyně dohledali dokumenty a podklady pocházející z období po úmrtí jejího partnera, kdy dle žalobce mělo dojít ke zhoršení jejího duševního stavu, které naopak prokazují plnou orientovanost dárkyně v řízení jejích majetkových poměrů. Dárkyně sama spravovala svůj účet u , Anonymizováno, , zajišťovala si změnu dodavatele elektřiny (zasmluvnila si výhodnou fixací společnost , Anonymizováno, před krachem , právnická osoba, na základě zpráv o hrozících problémech se zvyšující se cenou elektřiny), zajišťovala pronájem svého bytu, účastnila se pozůstalostního řízení týkající se pozůstalostí jeho partnera a podobně. Dárkyně byla plně orientovaná a ze své svobodné vůle se rozhodla předmětné nemovité věci darovat žalovaným, jakožto svým vnukům. Žalovaní se naopak od své matky dozvěděli, že žalobce navrhl své sestře – matce žalovaných, že pokud mu přenechá byt v , Anonymizováno, z pozůstalosti dárkyně, je připraven stáhnout žalobu na určení vlastnictví nemovitosti. Postup žalobce je účelový. Stejně tak žalobce námitku neplatnosti darovací smlouvy vznesl až poté, co dárkyně zemřela, ačkoliv o darování věděl již předtím. Žalobce postupoval s cílem znemožnit znalecké posouzení dárkyně, z něhož by se muselo podat, že je plně svéprávná a orientovaná. Naopak se odkazuje na to, že dárkyně docházela k psychiatričce. Pokud jde o rozpor s dobrými mravy, k tomu se žalovaní vyjadřují tak, že babička darovala svým vnukům, k nimž měla velmi blízký vztah, část svého majetku, což je zcela běžné a v žádném ohledu z rámce dobrých mravů nevybočuje. Tvrzení, že žalobce sám na své náklady předmětnou nemovitost zrekonstruoval je zkreslující, neboť rekonstrukci dokončenou v roce 2001 realizovala především dárkyně se svým partnerem a celá široká rodina dárkyni pomáhala. Po dokončení rekonstrukce nechala dárkyně například instalovat tepelné čerpalo či přikoupila sousední pozemky. Jde v současnosti o více jak 20 let starou stavbu, projekt na rekonstrukci a stavební povolení pochází z roku 1998, stavba bude vyžadovat další investice pro její užívání. Není pravdou, že o dárkyni se staral pouze žalobce, nýbrž o dárkyni