1 C 173/2024-53 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se jako vlastník ve výroku specifikovaného pozemku domáhá po žalovaném jeho vyklizení, jelikož žalovaný tento pozemek užívá neoprávněně, přičemž na něj umístil maringotku, včelín a další věci.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí, přičemž konstatuje, že v roce 2001 požádal tehdejšího starostu obce , adresa, , jméno FO, o souhlas s umístěním maringotky na předmětný pozemek. Žádost byla provedena ústně a rovněž souhlas byl ústně udělen. V roce 2010 oznámil žalovaný tehdejšímu starostovi umístění včelstev na pozemek, proti čemuž nebylo ze strany obce žádných námitek. V roce 2023 žalovaný požádal o pronájem části pozemku přiléhajícího k jeho obydlí (maringotce) za účelem pěstování zeleniny, vysazení keřů a stromů a chovu drůbeže. Dále požádal o vymezení parkovacího místa pro vozidlo z důvodu přiznání invalidity třetího stupně. Tato žádost byla zamítnuta, stejně jako další žádost o odkoupení části pozemku. Žalovanému byla naopak doručena výpověď z užívání pozemku, na kterou žalovaný reagoval žádostí o poskytnutí měsíční lhůty k získání času na nalezení nového bydlení. Během této lhůty se žalovaný seznámil s rozhodnutím Nejvyššího soudu, které potvrzuje, že po dvacetiletém užívání pozemku není zapotřebí dokládat písemné důkazy k jeho užívání. Proto výpovědní termín nedodržel, jelikož se domníval, že došlo k vydržení, neboť pozemek od roku 2021 užíval v dobré víře, že na pozemku dožije svůj život. Skutečný důvod podání žaloby žalovaný spatřuje v tom, že jeho sousedka paní , jméno FO, využila svých konexí na obecním úřadu za účelem toho, aby dosáhla vystěhování žalovaného.3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav.4. Z informací o pozemku parcelní č. , číslo, v katastrálním území , adresa, dostupných na stránkách Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního soud zjistil, že předmětný pozemek je ve vlastnictví žalobkyně. Tato skutečnost není mezi účastníky sporná.5. Účastníci učinili nesporným, že tehdejší starosta obce , adresa, na základě ústní žádosti žalovaného udělil rovněž ústní formou souhlas s tím, aby žalovaný užíval předmětný pozemek v majetku obce, aniž byla ujednána doba, po kterou tak žalovaný mohl činit.6. Z dopisu žalobce doručeného žalobkyni dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaný tímto dopisem požádal o prodloužení lhůty k odstranění objektů z pozemku parcelní č. , číslo, o 9 měsíců.7. Ze zápisu ze schůze rady obce , adresa, konané dne 9. 10. 2023, soud zjistil, že rada obce udělila souhlas s prodloužením lhůty pro odstranění objektů z pozemku parcelní č. , číslo, v katastrálním území , adresa, do 30. 6. 2024.8. Předžalobní výzva ze dne 12. 7. 2024 byla žalovanému doručena dne 22. 7. 2024 prostřednictvím datové zprávy. Žalovaný byl vyzván k vyklizení pozemku do 7 dnů.9. Z emailové komunikace mezi účastníky a z návrhu smlouvy o vyklizení nemovitosti soud zjistil, že se účastníci snažili dohodnout o smírném vyřešení sporu, avšak jejich jednání nepřinesla výsledek. Žalovaný i v rámci těchto jednání trval na tom, že pozemek neužívá bez právního důvodu, jelikož mu byl udělen verbální souhlas ze strany tehdejšího starosty.10. Podle ustavení § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.11. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl (§ 1095 občanského zákoníku).12. Podle ustanovení § 659 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, vznikne smlouvou o výpůjčce vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.13. Po právní stránce soud věc hodnotí tak, že mezi účastníky vznikla v roce 2001 ústní formou smlouva o výpůjčce či o výprose jako jejím zvláštním případu, a to bez určení doby vrácení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k vyklizení nemovitosti nejpozději předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2024 doručenou mu dne 22. 7. 2024, a to ve lhůtě 7 dnů. Po tomto datu užívá pozemek již bez právního důvodu. Žalobkyně se tak právem domáhá ochrany vlastnického práva, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.14. Co se týče obrany žalovaného spočívající v tvrzení o vydržení pozemku, je namístě podotknout, že nikoliv každé nerušené faktické užívání cizí věci vede vydržení práva k ní, jinými slovy to, že někdo pozemek 20 let užívá, bez delšího neznamená, že by tím došlo k vydržení vlastnického práva k nemovitosti. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2750/2023, kde Nejvyšší soud dovodil, že ten, kdo se vydržení práva domáhá, totiž musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu držel, tedy fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoliv. V daném případě však žalovaný uvedený pozemek užíval na základě dohody z roku 2001, která měla povahu výpůjčky či výprosy jako jejího zvláštního případu, přičemž to, že žalovaný předmětný pozemek neužíval s úmyslem mít ho pro sebe jako vlastník vyplývá již jen z toho, že sám uvádí, že na pozemku hospodařil na základě souhlasu tehdejšího starosty obce, a to, že by pozemek mohl být vydržen, začal dovozovat až poté, co byl vyzván k jeho vyklizení, a to na základě nesprávné interpretace judikatury Nejvyššího soudu.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Náhrada nákladů sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, z odměny zástupkyně za 4 úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024 po 1 500 Kč podle ustanovení § 7 bodu 5 ve spojení s ustanovením § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1990 sbírky, o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), a ze 4 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za účast na posledním jednání, které se konalo po 1. 1. 2025, kdy došlo k novelizaci advokátního tarifu, náleží zástupkyni žalobkyně odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 300 Kč a jeden režijní paušál ve výši 450 Kč. Náklady řízení pak tvoří i cestovné zástupkyně žalobkyně na první jednání ve výši 389,62 Kč (při ujetých 48,8 km, průměrné spotřebě vozidla podle technického průkazu 6,2 l/100 km, vyhláškové ceně motorové nafty 38,70 Kč za 1 litr a sazby 5,60 Kč za 1 km základní náhrady za používání silničního motorového vozidla) a cestovné na druhé jednání dne 11. 11. 2025 ve výši 391,97 Kč (ujeto 48,8 kilometru při průměrné spotřebě vozidla 6,2 l/100 km (vyhláškové ceně motorové nafty 34,70 Kč a sazbě 5,80 Kč za amortizaci vozidla). Zástupci žalobkyně pak v souvislosti s cestou na první jednání soudu a zpět podle ustanovení § 14 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 náleží rovněž náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 200 Kč (2 započaté půlhodiny po 100 Kč) a v souvislosti s cestou na druhé jednání soudu mu náleží náhrada ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy celkem 300 Kč. Žalobkyni soud přiznal i náhradu odpovídající 21 % DPH ve výši 2 194,50 Kč. Náklady řízení tedy celkem činí 18 426,09 Kč. Žalobkyni soud nepřiznal nárok na odměnu a režijní paušál její zástupkyně v souvislosti s podáním doručeným do datové schránky soudu dne 10. 11. 2025 v odpoledních hodinách, jelikož jeho opožděným zasláním bylo znemožněno, aby mohlo být řádně přeposláno žalovanému.16. O lhůtě k vyklizení rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.