ECLI: ECLI:CZ:OSPT:2025:2.C.51.2025.1 Datum: 2025-05-20 Předmět: zaplacení 171 088 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb."] ["neplatnost právního jednání""rozsudek pro uznání""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 171 088 Kč s příslušenstvím (["§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 86 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 87 z. č. 257/2016 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 S)
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 177 088 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 26. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 103 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 8 576 Kč. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, z tohoto důvodu došlo ke dni 24. 9. 2023 v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a současně ho žalobkyně vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný dne 10. 7. 2023 částku 8 576 Kč a následně ještě dne 27. 2. 2024 částku 1 000 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že prověřila příjmy žalovaného ve výši 36 000 Kč z výplatní pásky, při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje činí 4 860 Kč jako výdaj na životní minimum a výdajů na bydlení ve výši 5 364 Kč, které žalobkyně nijak neověřovala. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, bankovním a nebankovním registru klientských informací.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že úvěr ve výši 103 000 Kč od žalobkyně čerpal, doposud splatil pouze jednu splátku, jelikož měl problémy se ženou, ta byla v té době na mateřské dovolené, musel dávat peníze i její dceři, sám hradit nájem i vše ostatní a nebylo v jeho možnostech úvěr splácet. Nyní se situace stabilizovala, manželka nastoupila do zaměstnání a žalovaný chce úvěr zaplatit ve splátkách.3. S ohledem na nutnost ověření úvěruschopnosti žalovaného v projednávané věci nebylo možné ve věci vydat rozsudek pro uznání žalovaného, jelikož věc bylo nutné řádně projednat.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 26. 5. 2023 s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 103 000 Kč (zjištěno návrhu na uzavření smlouvy, z prohlášení klienta, z přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, z podpisu na dálku smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze základních informací o klientovi, z důkazu o odeslání 1 Kč, z informace o vyplacení a dokladu o vyplacení). Ke smlouvě o úvěru si žalovaný s žalobkyní sjednal též pojištění schopnosti splácet úvěr (zjištěno z přihlášky do pojištění, z pojištění schopnosti splácet úvěry a informace o pojištění). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem a pojištěním schopnosti splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 8 576 Kč (zjištěno z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru a seznamu splátek). Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 9 576 Kč (zjištěno z Karty klienta). Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k doplacení nesplacené části úvěru (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 21. 8. 2023, výzvy k zaplacení ze dne 21. 9. 2023 a oznámení ze dne 24. 9. 2023 na č. l. 46). Dne 28. 2. 2025 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 28. 2. 2025 včetně dokladu o odeslání).5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 5. 2023 na č. l. 41, potvrzení o provedené platbě ze dne 25. 5. 2023 na č. l. 42 a potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 5. 2023 na č. l 43 soud neučinil žádná skutková zjištění, jelikož k nim žalobkyně netvrdila žádné rozhodné skutečnosti, které jimi měly být prokázány.6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).8. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)9. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebitel