5 C 69/2025-17 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 217,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně spolu se žalovaným uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, dne 2. 10. 2023, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 30 800 Kč s možností postupného čerpání, konec kreditového rámce měl nastat 24. 3. 2025. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz., k posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně náhledem do databází CNCB - Czech Non-Banking Credit Bureau a registru NRKI a BRKI, do insolvenčního rejstříku centrální evidence exekucí a prostřednictvím Account Information Service Provider a prostřednictvím služby , Anonymizováno, , kterým žalovaný zpřístupnil svůj bankovní účet. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne 2. 10. 2023 v částce 7 000 Kč. Žalovaný si sjednal volitelné služby, a to službu klidné spaní za poplatek 109,80 Kč, službu , Anonymizováno, za poplatek 65 Kč, informační SMS servis za 28,80 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval e-mailem ze dne 27. 3. 2024, a vyzval jej k úhradě dlužné částky, která na jistině činila 7 000 Kč, na poplatku 139,30 Kč, smluvním úroku 8 489,57 Kč, poplatku za službu klidné spaní 109,80 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, 165 Kč, poplatku za službu informační SMS servis 28,80 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jež kapitalizovala za období od 2. 11. 2023 do 31. 1. 2024 na částku 274,97 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil, proto soud věc rozhodl v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Soud zjistil následující skutkový stav.4. Společnost , právnická osoba, ., a žalovaný uzavřeli dne 2. 10. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 30 800 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně na účet č. , číslo, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 1,016 % denně (smlouva o úvěru v přílohách žaloby). Dne 27. 3 2024 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě celkové dlužné částky, neboť došlo k zesplatnění úvěru (oznámení o zesplatnění z 27. 3. 2024 v přílohách žaloby).5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalovaného, toto své tvrzení však ani k výzvě soudu nedoložila, proto soud na základě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva je neplatná.8. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021).9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému zaslala částku 7 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by částku 7 000 Kč či její část žalobkyni uhradil. Soud žalobě vyhověl co do zaplacení poskytnuté částky 7 000 Kč. Jestliže žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud hodnotí smlouvu jako z tohoto důvodu neplatnou, proto další požadované nároky žalobkyně zamítl. Současně soud nepřiznal žalobkyni ani úroky z prodlení, neboť ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 Cdo 3675/2021) na ně žalobkyni nevznikl nárok, neboť soudem byla stanovena nová doba splatnosti v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy v době přiměřené k možnostem žalovaného. Soud je toho názoru, že tuto částku je v běžných možnostech průměrného člověka uhradit do 30 dnů.11. Žalovanému soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v řízení nečinným a žádné náklady mu nevznikly.