ECLI: ECLI:CZ:OSPT:2025:8.C.2.2025.1 Datum: 2025-02-24 Předmět: o 51 578,12 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1802 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["rodičovská dovolená""výživné""postoupení pohledávky""rozsudek pro uznání"]
O co šlo: o 51 578,12 Kč s příslušenstvím (["§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1802 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."])
1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 28. 6. 2024 navrhla, aby žalované byla uložena povinnost zaplacení částky 51 578,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou byla dne 17. 12. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit částku 30 809 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 24 103 Kč s úrokovou sazbou 22,32 % ročně, částku za zpracování za půjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 5 206 Kč. Celkovou částku poskytnuté zápůjčky a poplatku byla žalovaná povinna zaplatit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 2 658 Kč, poslední splátka byla splatná 17. 9. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 21. 12. 2021. Žalovaná zaplatila na splátkách částku 2 700 Kč. Pohledávka ze smlouvy včetně příslušenství byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli s účinností ke dni 29. 1. 2024, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen k odporu žalované. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobkyní uznává. Navrhla, aby jí bylo povoleno splácení dlužné částky, jestliže je v současné době na rodičovské dovolené, výplata rodičovského příspěvku jí byla aktuálně úřadem práce pozastavena. Od 18. 9. 2024 nežije žalovaná s otcem svých dvou nezletilých dětí, výživné je jí hrazeno pouze v celkové výši 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná má výdaje spojené s bydlením, a to 9 000 Kč na nájemném, na zálohách na vodné a stočné 600 Kč a na zálohách na elektřinu hradí 2 600 Kč měsíčně. Další 4 000 –5 000 Kč má na uspokojení základních životních potřeb svých dětí. Bez podpory své matky by nedokázala hradit ani tyto základní potřeby.3. K jednání nařízenému na 24. 2. 2025 se žalobkyně i žalovaná omluvily, souhlasily s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Žalobkyně se k návrhu žalované vyjádřila tak, že navrhuje, aby soud ve věci vydal dle § 153a odst. 1 o. s. ř. rozsudek pro uznání, žalobkyně souhlasí s návrhem žalované splácení dlužné částky v 36 měsíčních splátkách, tedy každá splátka bude činit minimálně 2 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná se k nařízenému jednání omluvila s tím, že souhlasí s návrhem žalobkyně pro stanovení splátek ve výši 2 500 Kč měsíčně s tím, že náhradu nákladů řízení uhradí ve splátkách 500 Kč měsíčně.4. Žalobkyně i žalovaná navrhly, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, jestliže žalovaná svůj nárok vůči žalobkyni výslovně uznává. Soud však tento návrh zamítl s odkazem na ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř., dle kterého rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2). Dle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Soud má na základě provedeného dokazování, jak bude dále odůvodněno, za to, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je v rozporu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., a to v částce sjednané úrokové sazby z poskytnutého úvěru ve výši 86,00 % ročně. Dle soudu je nutno i s ohledem na další ujednání ve smlouvě hledět jako na neplatnou. V takovém případě tedy byl návrh na vydání rozsudku pro uznání v této věci zamítnut, jestliže soud by neschválil smír v navrženém znění.5. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaná uzavřely dne 17. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 25 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrzuje, že tato částka jí byla v hotovosti vyplacena. Žalovaná se zavázala za spotřebitelský úvěr zaplatit poplatek ve výši 30 809 Kč, který je vypočten jako součet kalkulačních položek, a to úroku 24 103 Kč, poplatku za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení 5 206 Kč. Celkovou částku (jistina úvěru a poplatek) ve výši 55 809 Kč byla splatná formou 21 měsíčních splátek splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že výše první do předposlední splátky činí 2 658 Kč a poslední splátka 2 649 Kč. Úroková sazba činí 86,00 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 139,47 %. Dle článku 6.2 smlouvy má Provident právo rovněž na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vzniknou v důsledku zákazníkova prodlení, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku, poplatku za návštěvu oprávněného zástupce Providentu a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. Pro případ prodlení dlužníka je dále v článku 6.1 smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy je sjednáno právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení.6. Dle tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, žalovaná na splátkách uhradila pouze dne 21. 12. 2021 částku 2 700 Kč, ničeho dalšího neuhradila.7. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy č. , hodnota, byla původní věřitelkou , právnická osoba, postoupena žalobkyni jako novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, jak žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek a přílohami, a to seznamem postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně dopisem ze dne 29. 1. 2024, který byl zaslán žalované doporučenou poštou dne 20. 2. 2024, jak vyplývá z předloženého podacího lístku , právnická osoba, .8. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 22. 5. 2024 žalované zaslanou doporučenou poštou dne 22. 5. 2024. Žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila žalobkyni dlužnou částku nejpozději do 6. 6. 2024.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Dle citovaných ustanovení je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, které mohou vést k závěru, že právo, jehož se žalobkyně žalobou domáhá, je v rozporu s dobrými mravy či v rozporu se zákonem. U závazku z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroku a dalších částek, které mají být s úvěrem hrazeny, jsou v souladu jednak s ujednáním účastníků a dále s dobrými mravy. Soud zjistil, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo sjednáno, že žalovaná je povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit se sjednaným úrokem ve výši 86 % ročně, nikoliv v žalobě uvedeným úrokem ve výši 22,32 % ročně. Dle soudu takové ujednání ve smlouvě je neplatné jednoznačně pro rozpor s dobrými mravy. Ze statistických údajů shromažďovaných ČNB v databázi ARAD vyplývá, že obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy (prosinec 2021) průměrně 7,91 % ročně. Úrok ve výši 86,00 % ročně několikanásobně, a to téměř jedenáctkrát, převyšuje obvyklou úrokovou sazbu. Ve smlouvě byla sjednána doba splácení úvěru na 21 měsíců, kdy za tuto dobu jednoho a třičtvrtě roku měla žalovaná zaplatit částku 55 809 Kč oproti poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč, tedy více než jednonásobek poskytnuté částky. Vedle toho byla ve smlouvě sjednána řada dalších sankcí při prodlení klienta, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady vynaložené v důsledku prodlení, a to poplatky za zaslané upomínky, poplatky za návštěvu oprávněného zástupce a poplatky za zahájení vymáhání dluhu. Soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2022, č. j. 15 Co 207/2022–103. Soud i v této věci shodně činí závěr o tom, že smluvní povinnosti sjednané v předmětné smlouvě ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. V takové věci nelze postupovat podle ustanovení § 1802 o. z., dle kterého by žalobkyni náležel úrok ve výši obvyklé. K výši sjednaného úroku z úvěru 86,00 % ročně se soud vyjadřuje pouze tak, že tato sjednaná výše úroku je v rozporu s dobrými mravy, několikanásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou. Úvěrová smlouva je tedy hodnocena neplatná jako celek, a to právě na základě sjednané výše úrokové sazby, jestliže částka