8 C 210/2024-13 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně žalobou došlou soudu dne 30. 4. 2024 navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplacení částky 22 836 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovaným došlo dne 26. 10. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit spolu s částkou 15 168 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,39 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč, a to vše v 65 týdenních (7 denních) splátkách po 465 Kč, poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádné a včas, poslední splátku uhradil dne 24. 1. 2022. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 22 836 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 12 423,07 Kč a dlužné poplatky ve výši 10 412,93 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 6 450 Kč, od této doby do sepsání žaloby neuhradil již ničeho, a to ani k předžalobní výzvě zástupce žalobkyně.2. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky dle ustanovení § 115a o. s. ř., jestliže žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, má se tedy za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), když o následcích nevyjádření se byl soudem poučen.3. Soud má na základě listin předložených žalobkyní za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 26. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Ve smlouvě se , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje, že v okamžik podpisu smlouvy celou částku úvěru převzal. Žalovaný se zavázal zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 15 168 Kč, který je vypočten jako součet kalkulačních položek, a to úroku 9 817 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení 3 851 Kč (1 638 Kč za komfortní splácení a 2 213 Kč za flexibilní splácení). Celková částka 30 168 Kč byla splatná v 65 týdenních splátkách po 465 Kč s tím, že poslední splátka činí 408 Kč. Splátky byly splatné vždy ke konci splátkového období. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 88 % s tím, že je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) vztahující se ke spotřebitelskému úvěru činil 167,56 %. Dle článku 6. smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy bylo ujednáno, že v případě, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky, má Provident právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Dále má Provident právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku prodlení zákazníka vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku, poplatku za návštěvu oprávněného zástupce Providentu a poplatku za zahájení vymáhání dluhu.4. Dle tabulky umoření ke smlouvě č. , číslo, žalovaný na splátkách uhradil za období od 26. 10. 2021 do 24. 1. 2022 celkem částku 6 450 Kč.5. Žalobkyně doložila, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy č. , číslo, byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne 29. 9. 2023, který byl žalovanému zaslán dle předloženého podacího lístku doporučenou poštou.6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle citovaných ustanovení je soud povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, které mohou vést k závěru, že právo, jehož se žalobkyně žalobou domáhá, je v rozporu s dobrými mravy či v rozporu se zákonem. U závazku z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroku a dalších částek, které mají být s úvěrem hrazeny jsou v souladu jednak s ujednáním účastníků a dále s dobrými mravy. Soud zjistil, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , číslo, bylo účastníky sjednáno, že žalovaný je povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit se sjednaným úrokem ve výši 88 % ročně, nikoliv se žalobkyní v žalobě tvrzeným úrokem ve výši 21,39 % ročně, RPSN činila 167,56 %. Dle soudu takové ujednání ve smlouvě je neplatné jednoznačně pro rozpor s dobrými mravy. Ze statistických údajů shromažďovaných ČNB v databázi ARAT vyplývá, že obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy (říjen 2021) průměrně 7,45 % ročně. Úrok ve výši 88 % ročně několikanásobně, a to více než jedenáctkrát převyšuje obvyklou úrokovou sazbu. Doba splácení úvěru byla sjednána na 65 týdnů, to je tedy cirka rok a dva měsíce, kdy za tuto dobu by měl žalovaný zaplatit částku 30 168 Kč oproti poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Dle toho ve smlouvě byla sjednána řada dalších sankcí při prodlení klienta, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady vynaložené v důsledku prodlení, a to poplatky za zaslání upomínky, za návštěvu oprávněného zástupce a poplatky za zahájení vymáhání dluhu. Judikaturou Nejvyššího soudu ČR bylo na základě judikatury Ústavního soudu dovozeno, že pokud je v rozhodčím řízení přiznané plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, je namístě exekuci zastavit. Dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. bez ohledu na pasivitu dlužníka (sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 75/2020); uvedené závěry je třeba aplikovat rovněž při posouzení dané věci, jestliže nesoulad plnění přiznaného exekučním titulem s dobrými mravy představuje takovou jeho vadu, která odůvodňuje zastavení exekuce bez dalšího, je dle názoru soudu závěry této judikatury nutno vztáhnout rovněž na řízení nalézací, v rámci kterého je exekuční titul vydáván. Soud tedy hodnotí úvěrovou smlouvu neplatnou jako celek, jestliže smluvní povinnosti sjednané ve smlouvě ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Soud má za to, že nelze v této věci postupovat podle ustanovení § 1802 o. z., dle kterého by žalobkyni náležel úrok ve výši obvyklé. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je podle ustanovení § 588 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to jako celek.9. Jestliže soud shledal smlouvu neplatnou, nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Dle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Finanční prostředky ve výši 15 000 Kč byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty bez právního důvodu. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně a přehledu splátek ke smlouvě uhradil na splátkách celkem částku 6 450 Kč, je povinen tedy žalobkyni vydat částku 8 550 Kč. V případě bezdůvodného obohacení se splatnost odvíjí dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. od výzvy věřitele k plnění. Žalovaný byl vyzván k plnění předžalobní výzvou odeslanou žalovanému dne 28. 3. 2023, jak vyplývá z podacího lístku , právnická osoba, . Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do 12. 4. 2024. Protože žalovaný si tuto povinnost nesplnil, dnem následujícím, to je dne 13. 4. 2024 se dostal do prodlení a je povinen dle ustanovení § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 8 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 4. 2024 do zaplacení. V ostatním byla žaloba žalobkyně jako nedůvodná zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.10. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, a to ze 63 %, náleželo by mu tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, bylo proto rozhodnuto tak, že se mu právo na jejich náhradu nepřiznává.