ECLI: ECLI:CZ:OSPT:2025:9.C.74.2025.1 Datum: 2025-07-24 Předmět: o 21 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 268 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb."] ["řidičský průkaz""smlouva o úvěru"]
O co šlo: o 21 000 Kč s příslušenstvím (["§ 268 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1958 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 )
1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 5. 2. 2025 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 21 000 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím, a to z titulu mezi účastníky dne 24. 7. 2024 uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na základě které byla ze strany žalobkyně žalovanému poskytnuta částka 21 000 Kč, původně splatná dne 15. 7. 2025. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru platit úrok ve výši 3 150 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého příslušného měsíce. V důsledku neplnění povinností žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 21. 1. 2025. Žalobkyně požadovala kromě částky 21 000 Kč zaplacení další částky 1 000 Kč za dvě upomínky zaslané žalovanému v souvislosti s jeho prodlením.2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno na adresu dle § 46b písm. a) o. s. ř., zásilka byla žalovanému doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dnem 23. 6. 2025. Protože zůstala zachována lhůta dle § 115 odst. 2 o. s. ř., jednal soud a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, jak mu to umožňuje ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.4. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 21 000 Kč na dobu určitou v délce 12 měsíců se splatností ke dni 15. 7. 2025. Spolu s uvedenou částkou měla být žalovaným zaplacena další částka 37 800 Kč představující sjednaný úrok (smlouva o úvěru v přílohách žaloby). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku ve smyslu článku X. smlouvy, žalovaný v této souvislosti žalobkyni poskytnul ověřovací platbu ve výši 1 Kč (potvrzení o příchozí platbě v přílohách žaloby), stejně tak průkaz totožnosti (č. l. 20 - 21) a kopii řidičského průkazu (č. l. 22).5. Ze strany věřitele byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, a to na základě informací žalovaným poskytnutých v rámci předsmluvního procesu a k tomu předložených dokladů (výpisy z účtu č.l. 23 - 36). Žalobkyně jako věřitel tak vyšla z doloženého příjmu žalovaného v průměrné výši cca 31 000 Kč za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru s tím, že na bydlení je měsíčně vynakládána částka 4 000 Kč a na ostatní náklady domácnosti cca částka 7 200 Kč měsíčně při zohlednění závazků ve výši 586 Kč měsíčně. Tímto způsobem nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující závěry, že by žalovaný nebyl sjednané splátky schopen plnit.6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na základě které se žalovaný proti žalobkyni poskytnutému úvěru ve výši 21 000 Kč zavázal vrátit během jednoho roku celkovou částku 58 800 Kč při sjednané úrokové míře 15 % měsíčně.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Judikaturou Nejvyššího soudu ČR bylo na základě judikatury Ústavního soudu dovozeno, že pokud je v rozhodčím řízení přiznané plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, je namístě exekuci zastavit dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. bez ohledu na pasivitu dlužníka (sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019, 20 Cdo 75/2020); uvedené závěry je třeba aplikovat rovněž při posouzení dané věci (pokud nesoulad plnění přiznaného exekučním titulem s dobrými mravy představuje takovou jeho vadu, která odůvodňuje zastavení exekuce bez dalšího, je dle názoru soudu závěry této judikatury nutno vztáhnout rovněž na řízení nalézací, v rámci kterého je exekuční titul vydáván).10. V daném případě byla sjednána úroková sazba ve výši 15 % měsíčně, celková částka, kterou se žalovaný během jednoho roku zavázal i v případě řádného splácení věřiteli vrátit, představuje více než dvojnásobek částky žalovanému na úvěru poskytnuté. Za této situace zakládají dle názoru soudu veškeré smlouvou sjednané platební povinnosti žalovaného ve svém souhrnu nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, úrok sjednaný ve výši stanovené smlouvou je z důvodu nepřiměřenosti nemravný a v důsledku toho smlouva o úvěru ze dne 24. 7. 2024 dle § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to jako celek. Korektiv dobrých mravů dopadá i na smluvní volnost stran a je v tomto směru nerozhodné, že žalovaný s podmínkami souhlasil. K neplatnosti předmětného právního jednání bylo soudem přihlédnuto z úřední povinnosti, aniž by bylo třeba, aby se žalovaný neplatnosti v řízení dovolal.11. Žalovaný podle smlouvy obdržel od žalobkyně sjednanou částku 21 000 Kč (potvrzení o platbě v přílohách žaloby), z jeho strany nebyla zaplacena žádná částka. Na bezdůvodném obohacení proto zbývá k zaplacení částka 21 000 Kč, povinnost k jejímu zaplacení pak byla žalovanému uložena tímto rozsudkem s odkazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z.12. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nelze z jejího obsahu vycházet ani ve vztahu k prodlení žalovaného. V případě bezdůvodného obohacení se splatnost odvíjí dle § 1958 odst. 2 o. z. od výzvy věřitele k plnění. Žalobkyní bylo v řízení prokázáno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 21. 1.2025 (v přílohách žaloby), která se do sféry vlivu žalovaného v souvislosti s uložením zásilky dostala dne 23. 1. 2025 (sledování zásilky č. l. 9). Úrok z prodlení dle § 1970 o.z. z přiznané částky 21 000 Kč byl proto žalobkyni přiznán od 5. 2. 2025, když lhůta k plnění stanovená v předžalobní upomínce (do 4. 2. 2025) uplynula dne předchozího, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku (co do částky 1 000 Kč), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když žalovaný se platně k předmětnému plnění nezavázal (výrok II.).14. Žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně, neúspěch však měla pouze v nepatrné části, proto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 880 Kč, odměna za právní zastoupení 3 140 Kč [za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/96 Sb. (AT) – převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby po 400 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 1 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT – sepis doplnění žaloby ze dne 20. 6. 2025 po 1 940 Kč za jeden úkon dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT], náhrada hotových výdajů 750 Kč (za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT a jeden úkon právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 3 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025). Celkem tak žalobkyni byla na náhradě nákladů toto řízení přiznána částka 4 770 Kč.15. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení. V případě náhrady nákladů řízení je žalovaný povinen plnit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).