7 C 16/2023-12 — Okresní soud v Pardubicích

1. Manželka se žalobou, doručenou soudu dne 6.1.2023, domáhala rozvodu manželství. V rámci žalobních tvrzení uvedla, že se z manželství narodil syn [jméno], který je již zletilý, od roku 2017 manželství prochází krizí, kterou se nepodařilo překonat, manželé již několik let společně nehospodaří, i když bydlí v jednom bytě, žijí odděleně, vedou si každý svůj život, další trvání manželství je zcela vyloučeno. Manželé se nedokázali spolu dohodnout o žádných oblastech života, došlo tak k jejich vzájemnému a trvalému odcizení. 2. Manžel s rozvodem souhlasil. Uvedl, že jsou s manželkou již jako dva cizí lidé, nedokázali se shodnout na ničem. <i>3. Dle § 755 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle odst. 2 téhož ustanovení zákona přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu: a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.</i> <i>4. Dle § 756 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.</i> 5. Oddacím listem bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 3.8.1996 v Bobrujsku, Bělorusko. 6. Výslechy účastníků bylo prokázáno, že manželé vstupovali do manželství z citové náklonnosti, z manželství se narodil syn [jméno], který je zletilý. Manželství bylo v podstatě 10 až 15 let fungující, manželé si byli blízcí, ale postupně se situace začala zhoršovat, manželka se chtěla rozvést již i dříve. Manžel jezdil za prací do zahraničí, manželka se synem byli sami, potom přišel Covid, manžel do práce někdy chodil, někdy ne, dokonce přišla i exekuce, jednalo se o dluh manžela na pojištění, který nakonec zaplatil, a exekuce byla zastavena. Po odstěhování syna manželů se situace ještě zhoršila, manžel se vůči manželce choval agresivně, manželka tak nevidí jiné východisko. Od roku 2017 manželé nevedou společné finanční hospodaření, sice bydlí v jednom bytě, ale jeho užívání mají rozdělené, minimálně posledních 5 let nevedou společný intimní život. Manžel doplnil, že se mu nelíbily telefonáty manželce od bývalého spolužáka, a poté, co přestal jezdit za prací do zahraničí, pracuje pro jednu firmu na živnostenský list. Oba manželé vyloučili možnost obnovení společného soužití. 7. Příčina rozpadu manželství spočívá ve vzájemném, trvalém odcizení manželů v důsledku jejich neshod ve všech oblastech vedení manželského života. Manželství účastníků je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud proto rozhodl o rozvodu tohoto manželství. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 23 z.ř.s. v souladu se souhlasným návrhem účastníků.