8 C 35/2024-75 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 48 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 24. 5. 2023 uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, . s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva), kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a tento byl vyplacen téhož dne. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, úroky z úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po 8 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2023 a také žádnou další splátku neuhradil. Pohledávka v celkové výši 48 000 Kč za 6 neuhrazených splátek byla postoupena žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 a Předávacího protokolu č. , hodnota, k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2024. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován, jak původním věřitelem, tak žalobkyní oznámením ze dne 4. 2. 2024. Přes výzvu k úhradě žalovaný na vzniklý dluh nic neuhradil. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení. Uvedla, že její právní předchůdkyně na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného jako spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů řádně posoudila schopnost žalovaného dluh splácet. Vycházela přitom z kompletního výpisu z bankovního účtu žalovaného za poslední tři kalendářní měsíce, z doložených výplatních pásek za poslední tři měsíce, z negativního výpisu z insolvenčního rejstříku, z negativního výsledku databáze neplatných dokladů, z výpisu obchodního rejstříku jeho zaměstnavatele a z negativních záznamů, které vyplynuly z výpisů z registru SOLUS a registru platebních informací (REPI). Zjistila, že žalovaný je svobodný, s jednou vyživovací povinností, zaměstnán u společnosti KIEKERT-, právnická osoba, ., jeho průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 28 459 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 25 Kč měsíčně, sázky 2 455 Kč měsíčně, tedy měl dostatečné prostředky pro splácení úvěru po 8 000 Kč měsíčně.2. Žalovaný, byť byl soudem vyzýván, zůstal v řízení nečinný, k předmětu sporu se nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Žalovaný byla vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobu spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání má soud žalovanému za doručené do vlastních rukou dne 18. 8. 2024. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemá námitek.4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:5. Smlouvou ze dne 24. 5. 2023 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se zavázala vyplatit žalovanému jako spotřebiteli úvěr ve výši 80 000 Kč na jím označený bankovní účet č. , č. účtu, se smluveným úrokem 10 % měsíčně, celkový úrok tak byl sjednán částkou 96 000 Kč, RPSN představovala 213,84 % ročně. Žalovaný se zavázal (bod 5.1 smlouvy), že po dobu trvání smlouvy o úvěru bude hradit úrok z poskytnuté jistiny v pravidelných měsíčních splátkách bez uložení jistiny. Výše každé jednotlivé splátky úroku činila 8 000 Kč a byla splatná k 15. dni každého kalendářního měsíce. Jistina spotřebitelského úvěru byla splatná s poslední splátkou úroku. Přílohou smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalovaného za poslední tři měsíce 28 459 Kč, nákladů na bydlení 3 000 Kč, přičemž dále odečítala pravidelné finanční závazky 25 Kč měsíčně a sázky 2 455 Kč měsíčně. Výsledky lustrací v databázích SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku a odcizených dokladů byly bez záznamů.6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že na účet žalovaným označený č. , č. účtu, poukázala dne 24. 5. 2023 částku 80 000 Kč.7. O úhradu postupně narůstajících dlužných splátek byl žalovaný upomínán 5. 8. 2023, 5. 4. 2024, 20. 4. 2024.8. Postoupení pohledávky žalobkyně prokázala Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, Předávacím protokolem o postoupení č. , hodnota, k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2024, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 4. 2. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 4. 2. 2024.9. Z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že za období 1. 2. 2023 – 28. 2. 2023 činil počáteční zůstatek tohoto účtu 1, 61 Kč, konečný zůstatek 3, 50 Kč, příjmy činily 14 822 Kč, výdaje 14 820,11 Kč. Z měsíc březen 2023 činily příjmy žalovaného 32 909,17 Kč, výdaje 32 907,30 Kč, tedy konečný zůstatek k 31. 3. 2023 činil 5, 37 Kč. Za měsíc duben 2023 činily příjmy žalovaného 46 320 Kč, výdaje 46 324,70 Kč, konečný zůstatek k 30. 4. 2023 představoval 0,67 Kč.10. Z mzdových lístků žalovaného bylo zjištěno, že jeho příjem u firmy , Anonymizováno, -, právnická osoba, . činil za únor 2023 18 407 Kč, za měsíc březen 2023 33 814 Kč a za měsíc duben 2023 33 157 Kč.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:18. Smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena jako spotřebitelská. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama