9 C 357/2023-73 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou proti žalované domáhal zaplacení celkové částky 157 370,25 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou dne 8. 7. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 140 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu žalované na uzavření smlouvy, což banka bez výhrad akceptovala. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek včetně sjednaného pojištění ve výši 2 905 Kč. Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalované, k čemuž banka žádný pokyn nepotřebovala. Úroková sazba byla stanovena jako pevná ve výši 16,9 % ročně. Dále se zavazovala hradit další platby dle smlouvy a ceníku a v případě prodlení byla žalovaná povinna platit i úrok z prodlení, nejen z listiny, ale i z včas nesplacených poplatků, úroků či smluvních pokut, které se přičítají v takovém případě k jistině. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, opakovaně se dostávala do prodlení, banka proto využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný ke dni 24. 2. 2023. Dlužná částky ve výši 158 899,97 Kč uhrazena nebyla. Dne 28. 4. 2023 byla tato pohledávka postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023. Žalobním návrhem je tak požadováno zaplacení jistiny úvěru ve výši 140 000 Kč, poplatky ve výši 2 730,92 Kč a smluvní úrok ve výši 14 639,33 Kč splatný ke dni 24. 2. 2023. Celkem tak částka 157 370,25 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 529,72 Kč splatný rovněž ke dni 24. 2. 2023 a ode dne následujícího jak zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, tak i smluvní úroky ve výši 16,99 % ročně.2. V doplnění k výzvě soudu uvedl, že před uzavřením smlouvy jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Zároveň uvedl, že na předmětnou pohledávku žalovaná uhradila 19 035,23 Kč, k čemuž poskytl přehled provedených splátek a způsob jejich započtení, z nichž bylo zřejmé, že nejvyšší částky byly započteny na úroky a minimum na jistinu. Následně žalobce opravil toto podání, když uvedl, že v přehledu splátek měla být dne 22. 8. 2022 správně uvedena částka 93,08 Kč namísto 2 973,23 Kč. Naposledy byla žalovanou před zesplatněním uhrazena částka 1 929,60 Kč, která byla započtena na úrok a částka 747,40 Kč, která byla započtena na splátku, jež byla splatná ke dni 20. 12. 2022. Zůstala tak v prodlení se splátkou splatnou dne 20. 1. 2023 a dne 20. 2. 2023.3. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz, neboť žalovaná neprocházela Centrální evidencí obyvatel ani registrem cizinců. Následně byla zjištěna adresa žalované v Bulharsku, kam jí bylo doručeno prostřednictvím dožádaného soudu, a to dne 2. 7. 2024, kdy jí byla doručena jak žaloba, tak i výzva k vyjádření k žalobě i k navrhovanému postupu. Žalovaná se ve stanovené lhůtě ani do současné doby nevyjádřila, soud tak měl po daném poučení za to, že s navrhovaným postupem, tj. rozhodnutím bez nařízení jednání, souhlasí. Žalobce následně vyjádřil svůj souhlas s tímto postupem dne 3. 10. 2024. Soud proto rozhodl na základě listinných důkazů ve spise založených.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala úvěr ve výši 140 000 Kč, který by splácela v měsíčních splátkách po 2 905 Kč po dobu 96 měsíců s úrokovou sazbou 16,92 % a celková částka splatná dle této smlouvy by činila 259 863 Kč. Jednalo se o rychlou půjčku bez účelu určení zasláním převodem na účet. Ke své osobě žalovaná uvedla, že je svobodná, vlastní dům/byt, je zaměstnána a její příjem činí 21 387 Kč a nezbytné měsíční výdaje činí 7 500 Kč. Dopisem ze dne 8. 7. 2022 byl společnosti , právnická osoba, . návrh smlouvy o rychlé půjčce akceptován s tím, že poskytnutý úvěr činí 140 000 Kč, prvá splátka je splatná 22. 8. 2022 a činí 3 429,25 Kč, z toho částku 2 973,25 Kč činí výše úroků, částka 456 Kč činí poplatek za pojištění a další splátky již budou činit 2 905 Kč měsíčně a budou splatné k 20. dni v měsíci.5. Z tabulky úhrad sdělených žalobcem bylo zjištěno, že tyto by měly činit částku 19 035,23 Kč, když dne 22. 8. 2022 měla být uhrazena částka 2 973,23 Kč k níž však žalobce uvedl, že došlo k chybě, neboť se jednalo o položku z debetu a správně má být částka jako úhrada žalované 93,08 Kč, soud proto počítal s uhrazenou částku 16 155,08 Kč.6. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 22. 4. 2023 bylo zjištěno, že dlužná částka činí 158 899,97 Kč a zároveň byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě.7. Z listiny ze dne 15. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky žalobci s tím, aby veškeré dlužné částky již poukazovala společnosti , Jméno žalobce, .8. Předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2023 bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, která činila 186 939,95 Kč ve lhůtě do 10. 10. 2023. Opětovně byla upozorněna na postoupení pohledávky a možné soudní řízení.9. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.14. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se musel nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo proto nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018) i z Nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost jako taková.17. Je sice skutečností, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. O tom jednoznačně svědčí ro