17 C 75/2025-37 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 35 876,16 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně je osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry na základě zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Veškerá smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 o.z. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný žalobkyni k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce přístupná žalovanému na shora uvedených internetových stránkách žalobkyně a byly mu přiděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v níže uvedené Smlouvě o úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost (§ 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.) žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European , právnická osoba, ) nebo CRIF provozovaného společností Czech , právnická osoba, . Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 9. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen také jako „Smlouva o úvěru“ nebo „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky (dále jen „Úvěrové podmínky“). Smlouva byla uzavřena postupem podle čl. 3. Úvěrových podmínek prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Podle čl. 2.1. Smlouvy o úvěru žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 24. 10. 2023 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 5 876,16 Kč (dále jen „poplatek“). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 26. 9. 2023 převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný tak měl žalobkyni v případě dodržení data splatnosti do data splatnosti zaplatit celkem 25 876,16 Kč. Žalovaný žalobkyni úvěr ani poplatek ve sjednané době splatnosti neuhradil. Žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalovaného kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 25. 10. 2023 do zaplacení. Podle čl. 4.4.3. Smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 25. 10. 2023 do 7. 3. 2025 v celkové výši 10 000 Kč. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 50 % jistiny. Žalovaný žalobkyni na předmětnou úvěrovou smlouvu ničeho neplnil, a to ani přes odeslanou předžalobní upomínku.K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který deklaroval čistý měsíční příjem 58 032 Kč s tím, že v domácnosti mají příjem dvě osoby a v této žije jedno dítě ve věku do šesti let. Jako výdaje byla uvedena částka 2 000 kč na bydlení a 2 000 Kč na telefon, jízdenky apod.; měsíční splátka úvěru činila 18 000 Kč. Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému do datové schránky doručeny dne 24. 4. 2025).3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, splatný do 28 dnů ode dne odeslání finančních prostředků na účet žalovaného č. , č. účtu, , když ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím webové stránky , poplatek za poskytnutí výše uvedené finanční částky byl dohodnut ve výši 5 323,83 Kč. V článku 4.4.3 smlouvy o úvěru bylo dohodnuto, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dluhu, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení.Z Povrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 26. 9. 2023 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, převedena částka 20 000 Kč, a to z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, . pod variabilním symbolem , var. symbol, .4. Dle registru platebních informací měl žalovaný ke dni 26. 9. 2023 otevřenou pouze jednu úvěrovou smlouvu s úvěrovým rámcem 5 790 Kč.Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že v srpnu 2023 (tj. poslední měsíc před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru) činil příjem žalovaného částku 283 231 Kč a výdaje žalovaného částku 302 994 Kč.5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice