13 C 151/2021-50 — Okresní soud v Prostějově

Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 2.6.2021 se žalobce domáhal osvojení [celé jméno žalovaného]. Osvojenec vyslovil s osvojením žalobcem souhlas. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci (z oddacího listu žalobce, rodného listu žalobce a žalovaného, výpisu z rejstříku trestů, výpovědí účastníků a biologické matky žalovaného): Žalobce uzavřel dne [datum] manželství s matkou osvojence [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení]. Manželé žili společně s osvojencem a také jejich společným synem [jméno] ve společné domácnosti. Žalobce se celou dobu snažil osvojenci nahradit otce, staral se o něj jako o vlastního. Vytvořilo se mezi nimi silné pouto. Žalobce i osvojene mají zájem sjednotit po právní stránce vztahy v rodině a zejména mezi sourozenci. Biologický otec osvojence žije neznámo kde a s osvojencem se v posledních letech viděl jen asi 5x. Žalobce žádal o osvojení osvojence již v době jeho nezletilosti, s ohledem na tehdejší neznámý pobyt biologického otce však byl návrh na osvojení tehdy nezletilého [celé jméno žalovaného] žalobcem zamítnut, když za biologického otce osvojence nebyl dán jeho opatrovníkem souhlas s osvojením nezletilého (viz. rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]). Žalobci i osvojenci není známo nic, co by bránilo osvojení, jsou si zcela vědomi následků osvojení. Ani matce osvojence nejsou známy žádné okolnosti, které by bránily osvojení. Biologický otec osvojence nebyl sice u ústního jednání před soudem vyslechnut pro vážné zdravotní problémy a hospitalizaci v nemocnici, telefonicky však soudu sdělil, že nemá proti osvojené [celé jméno žalovaného] žádné námitky, neboť se s ním léta nestýká. Po provedeném dokazování soud dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Podle § 794 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 795 věta první o. z., předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Podle § 796 odst. 2 o. z., o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. Podle § 846 o. z., zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle § 847 o.z., lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně. Podle § 799 odst. 1 o.z. se může osvojitelem stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Podle § 800 odst. 1 věty prvé o.z. se osvojiteli mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Podle § 801 o.z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. Podle § 803 část věty před středníkem o.z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let. Podle § 804 o.z. osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. Z citované právní úpravy je zřejmé, že k osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, je třeba naplnění zejména následujících předpokladů: – naplnění taxativně vymezeného zákonného důvodu (viz. výše ust. § 847 o.z.) – souhlasu osvojence – projevu vůle osvojitele – soulad s dobrými mravy – absence nesouladu s odůvodněným zájmem pokrevního rodiče – přiměřený věkový rozdíl – vznik vazby mezi osvojencem a osvojitelem jako mezi rodičem a dítětem – bezrozpornost se zájmy dětí osvojitele Na základě provedených důkazů soud uzavřel, že mezi žalobcem a osvojencem byl vytvořen vztah a citové pouto jako mezi otcem a synem, když žalobce osvojence vychovává již od dětství a žije s ním a s jeho matkou v jedné domácnosti. [příjmení] se tak o osvojence jako o vlastní dítě již v době jeho nezletilosti (§ 847 odst. 1 písm. c) a d) o.z.). Osvojenec za svého otce bere žalobce, s biologickým otcem vztah nemá, po mnoho let se nestýkají. V průběhu řízení nebyly ani zjištěny žádné skutečnosti, které by vedly k závěru, že osvojení osvojence žalobcem je v rozporu s odůvodněnými zájmy jeho pokrevního otce, nebo že by bylo v rozporu s dobrými mravy. K osvojení byl dán výslovný souhlas všech osob, u nichž to zákon vyžaduje, a to s vědomím všech následků osvojení. Protože byly naplněny i všechny ostatní zákonné předpoklady pro osvojení osvojence žalobcem (viz. právní úprava výše), soud návrhu na osvojení vyhověl. (výroky I. až II.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud ve výroku III. podle ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalobci jako úspěšnému účastníkovi řízení náklady řízení nevznikly a jejich úhradu nepožadoval.