13 C 202/2021-43 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17.2.2021 domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení z titulu dluhu z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, na níž vznikl žalobkyni nárok v důsledku nevrácení pronajatého technického zařízení poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní (smlouvy [číslo] všeobecných podmínek, výzvy k zaplacení). 4. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuta do užívání zařízení [anonymizováno] box/CA [anonymizováno] s.č. [anonymizováno]. Pro případ nevrácení zařízení žalobci byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč. Žalovaný pronajaté zařízení převzal, avšak po ukončení smlouvy jej žalobkyni nevrátil. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne 25.1.2021 na dluhu ve výši 5.000 Kč s příslušenstvím ničeho neuhradil. 5. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, jejíž součástí bylo ujednání o smluvní pokutě podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se pro případ nevracení pronajatého zařízení žalovaný zavázal zaplatit ve výši 5.000 Kč. Z obsahu spisu a provedených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaný zařízení řádně a včas vrátil, žalobkyni proto vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty v částce 5.000 Kč. Žalovaný nesplnil svou platební povinnost, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) vč. úroku z prodlení v zákonné výši od splatnosti dluhu podle § 1970 o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.) 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (výrok II.) 7. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).