13 C 390/2020-50 — Okresní soud v Prostějově

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 27. 8. 2020, se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu nezaplaceného příspěvku do garančního fondu podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a zaplacení nákladů tohoto řízení. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalovaný byl v rozhodné době od 9. 8. 2019 do 21. 10. 2019 evidován jako vlastník vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3, které v této době nebylo pojištěno pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně jej výzvou ze dne 2. 1. 2020 vyzvala k úhradě částky 3.778 Kč podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tj. zákonného příspěvku za nepojištěné vozidlo ve výši 3.478 Kč a nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku nastala dne 16. 2. 2020, avšak žalovaný v této lhůtě požadovanou částku ani částečně neuhradil. Žalovanému byly následně zaslány upomínky dne 5. 3. 2020 a 19. 6. 2020 a dne 28. 7. 2020 mu byla zaslána rovněž předžalobní upomínka prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně, žalovaný však nadále žalobkyni nic neuhradil. <i>Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.</i> <i>Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný v období od 9. 8. 2019 do 21. 10. 2019 provozoval vozidlo [registrační značka], aniž by v tomto období měl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je proto ze zákona povinen [obec] kanceláři pojistitelů uhradit příspěvek za dobu, po kterou vozidlo provozoval bez pojištění. Výše příspěvku je stanovena vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (výše denního příspěvku je podle § 2 vyhlášky v daném případě stanovena částkou 47 Kč, což za dobu 74 dní představuje částku 3.478 Kč) a žalobkyni dále náleží poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek na základě ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni náleží rovněž úrok v prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve výši 600 Kč (tedy částka 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, stanovená z tarifní hodnoty 3.778 Kč, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru a žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tedy částka 100 Kč za každý ze tří výše uvedených úkonů právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (tedy ve výši 21 % z částky 900 Kč). Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.