14 C 252/2021-41 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 15. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se jako poplatník do příslušné evidence. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti a i přes výzvu žalobkyně nezaplatila televizní poplatky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o. s. ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se přihlásila jako televizní poplatník a za období od října 2019 do června 2020 televizní poplatky žalobci neuhradila. Dlužná částka činí celkem 1 170 Kč. Úrok z prodlení byl žalobcem za období od 16. 10. 2019 do 15. 4. 2021 kapitalizován částkou 131,38 Kč. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu, kdy výzva byla žalované zaslána na doručovací adresu. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 cit. zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná je poplatníkem televizních poplatků a nesplnila svou zákonnou povinnost a poplatky v rozhodné době i přes výzvu žalobkyně neuhradila, soud proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobnímu nároku vyhověl a zavázal žalovanou platební povinností, jak vyplývá z výroku shora s tím, že žalovaná je současně vedle jistiny povinna zaplatit žalobkyni příslušenství, které žalobkyně požaduje v kapitalizované výši úroku z prodlení tak, jak je stanoveno nařízením vlády č.341/2013 Sb. Rozhodnutí o příslušenství z přisouzené částky je tedy výrazem aplikace ust. § 1970 o. z., dle kterého po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví prováděcí předpis, platný v době vzniku prodlení. Podle § 2 tohoto nařízení odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (odst. I. výroku). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci, kdy předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, okresní soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky byl vázán nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který mj. vyložil, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků (Česká televize) sama spravuje. Pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se o neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru České televize, nadto lze – podle Ústavního soudu – vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 poskytovat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama.“. Proto byla-li i v této věci Česká televize coby procesně úspěšná žalující strana zastoupena advokátem, je povinností soudu přihlédnout, resp. respektovat v této s cit. nálezem Ústavního soudu skutkově obdobné věci právní názor Ústavního soudu, což přivodilo ten závěr, že náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj. Protože jiná situace panuje ohledně žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, byl pouze tento výdaj soudem shledán jako žalobkyní účelně vynaložený, což se projevilo v odstavci II. výroku, který je v tomto směru odrazem aplikace § 142 odst. 1 o. s. ř. ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).