14 C 341/2020-43 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne [datum], se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni [datum] ve výši [částka]). Návrh byl odůvodněn tak, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník do příslušné evidence, avšak nedostál své zákonné povinnosti a i přes opakované výzvy žalobkyně nezaplatil televizní poplatky za období [číslo] v celkové částce [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 3. Žalovaný je podle Potvrzení o přihlášení jako poplatníka televizních poplatků (Výpis z evidence České pošty) od měsíce září 1987 poplatníkem televizního poplatku. Svou povinnost hradit uvedený poplatek však řádně neplnil a za období [číslo] jej ani jednou neuhradil (v průběhu řízení byl žalovaný procesně pasivní a netvrdil ani neprokázal úhradu těchto poplatků). Celková dlužná částka činí [částka] (tj. 6 měsíců po [částka] měsíčně) a žalovaný byl o její úhradu opakovaně upomínán včetně předžalobní výzvy, která mu byla zaslána dne [datum]. <i>4. Podle § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 cit. zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.</i> 5. Žalovaný je poplatníkem televizních poplatků a nesplnil svou zákonnou povinnost a poplatky v rozhodné době i přes výzvu žalobkyně neuhradil (nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni náleží rovněž úrok v prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tento však žalobkyně žádala pouze za období do [datum] v kapitalizované výši [částka] (výrok I. rozsudku). 6. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v předmětné věci, jejímž předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, byl soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR vázán nálezem Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12, který mimo jiné vyložil, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků (Česká televize) sama spravuje, pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná), očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného útvaru České televize; nadto lze podle Ústavního soudu vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 představovat takřka 90 % nákladů rozpočtu za rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama“. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení se jedná o skutkově obdobnou věc, je soud povinen respektovat citovaný nález Ústavního soudu a musí nutně dospět k závěru, že náklady právního zastoupení žalobkyně nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj a žalobkyni i jakožto procesně úspěšnému účastníkovi nelze přiznat jejich náhradu. Zásadu rovnosti účastníků ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod lze naplnit přiznáním paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu § 137 odst. 1 o. s. ř. i účastníku řízení, který advokátem zastoupený není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) na základě rozhodnutí Pl. ÚS 39/13 ze dne [datum]. Pokud by tedy Česká televize jako žalobkyně nebyla zastoupena advokátem, měla by právo na paušální náhradu hotových výdajů, je tudíž třeba tuto náhradu na paušální náhradu hotových výdajů přiznat i advokátovi České televize (žalobkyně). 7. Z výše uvedených důvodů má žalobkyně, která byla v tomto řízení zcela procesně úspěšná, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř), jež sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů účastníka, který nebyl zastoupen v řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (v souladu s vyhl. č. 254/2015 Sb.), v částce [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 této vyhlášky (písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění), když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem, ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka]. K částce je třeba připočítat DPH ve výši 21% z [částka], tedy [částka]. Náhrada nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyně proto činí [částka] (výrok II. rozsudku). 8. Lhůta ke splnění platebních povinností žalovaného byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci rozsudku a náklady řízení zaplatí k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.