6 C 257/2020-36 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky 3.510 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 577,53 Kč Kč) s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník do příslušné evidence. Žalovaný však nedostál své zákonné povinnosti a i přes výzvu žalobce nezaplatil televizní poplatky za období od 8/2017 do 9/2019 v žalované částce. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. a soud podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný je podle potvrzení o přihlášení jako poplatníka televizních poplatků (výpis z evidence České pošty) poplatníkem televizního poplatku od června 1993, podle doloženého výpisu detailu dluhu však i přes výzvu žalobce nezaplatil televizní poplatky v rozhodném období specifikovaném v žalobě (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal úhradu těchto poplatků) a dluží tak žalovanou částku. 5. Podle § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 cit. zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je poplatníkem televizních poplatků a nesplnil svou zákonnou povinnost a poplatky v rozhodné době i přes výzvu žalobce neuhradil. Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) vč. úroku z prodlení v zákonné výši od splatnosti dluhu podle § 1970 o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 642 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka (§ 151 odst. 3 o. s. ř.) v částce 200 Kč za dva úkony po 100 Kč (výzva k plnění, písemné podání) podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 200 Kč ve výši 42 Kč. Náhradu nákladů řízení za právní zastoupení žalobkyně v řízení soud nepřiznal, kdy pro stručnost lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1727/14. Soud se v této souvislosti zabýval zejm. otázkou, zda náklady právního zastoupení byly v daném případě potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva žalobkyně. V posuzované věci byl podán návrh na zahájení řízení z titulu dlužných televizních poplatků v bagatelní částce, přičemž se jedná o spor nijak skutkově a právně složitý a podobné nároky žalobkyně uplatňuje velmi často a v podstatě rutinním způsobem formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Činnost [anonymizováno] sice není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (přitom je [anonymizováno] je v převážné míře financována z televizních poplatků). Z tohoto pohledu by také měla mít dostatečné kapacity na to, aby ji v podobných sporech zastupovali vlastní zaměstnanci, resp. lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení [anonymizováno] k zabezpečení toho, aby byla schopna kvalifikovaně hájit své zájmy a práva, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V dané věci se rovněž nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování [anonymizováno] advokátem. Podle přesvědčení soudu tak není důvod, aby žalobkyně výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na advokáta, a pokud tak přesto učinila, pak není důvod pro přiznání takto jí vzniklých nákladů jako účelně vynaložených ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.