7 C 218/2020-37 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou povinností zaplatit žalobkyni částku 9.999 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši). Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že žalovaná si u ní objednala přepravu zboží, žalobkyně smluvně převzaté povinnosti splnila a zároveň vyúčtovala žalované úplatu za poskytnuté služby, na níž žalovaná částečně plnila, aniž by zbytek svého dluhu jakkoliv sporovala. Žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení. 2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila. 3. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalované byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř., a to postupem dle § 45 odst. 2 věta první o. s. ř., § 47 odst. 1 o. s. ř. a § 17 zák. č. 300/2008 Sb. a soud podle § 17 odst. 4 zák. č. 300/2008 Sb. považoval zásilku za doručenou. Protože se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyúčtovala žalované za realizovanou přepravu přepravné ve výši 14.435 Kč, které mělo být zaplaceno do [datum], a to fakturou, k níž byl přiřazen [variabilní symbol]. Dne [datum] byla ve prospěch bankovního účtu žalobkyně zaúčtována příchozí platba ve výši 4.436 Kč, a to pod variabilním symbolem [číslo]. 5. Podle ust. § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 6. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Žalobkyně vyúčtovala žalované přepravné a žalovaná na tuto pohledávku žalobkyně částečně plnila, ztotožnila částečnou úhradu variabilním symbolem přiřazeným k faktuře, kterou bylo přepravné vyúčtováno, aniž by zároveň namítala neoprávněnost žalobkyní provedené fakturace (v řízení nebyl zjištěn opak, žalovaná takové skutečnosti ani netvrdila). Částečné plnění žalované na žalobkyní vyúčtovaný dluh založilo právní domněnku o tom, že dluh žalované v rozsahu uznání v době uznání trval (ust. § 2054 odst. 2, § 2053 o. z.). V důsledku nastolení účinků právní domněnky existence dluhu pak bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokázala, že jí dluh ve výši 9.999 Kč nevznikl či že zanikl. Žalovaná byla procesně zcela pasivní, nezvrátila účinky právní domněnky o uznání svého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované dluh zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení (§§ 1968, 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, odpovídající náhradě za zaplacený soudní poplatek. 9. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách určených podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.