7 C 243/2020 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se žalobou došlou podepsanému soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1.500 Kč a jízdného ve výši 24 Kč, a to včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní (metrem– linkou A), přičemž v rámci přepravní kontroly se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, nezaplatil jízdné ve výši 24 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. a soud podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. 4. Soud zjistil následující skutkový stav věci (ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.): Ze zápisu o provedené přepravní kontrole bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to konkrétně metrem – linkou A, kdy ve stanici [příjmení] [jméno] byla v čase 6:37 hod. provedena přepravní kontrola, v rámci níž se žalovaný na výzvu osoby pověřené provedením přepravní kontroly neprokázal jízdním dokladem. Žalovaný nezaplatil jízdné (24 Kč), ani přirážku k jízdnému (1.500 Kč). Výše přirážky k jízdnému vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek PID a výše jednotlivého jízdného vyplývá z Tarifu PID. 5. Podle § 2555 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Podle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, je cestující mj. povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému; výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách; výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Podle § 18a odst. 2 písm. a), c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující mj. povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný, coby cestující, kterého stíhala zákonná povinnost prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, se v rámci přepravní kontroly uskutečněné žalobkyní dne [datum] v čase 6:37 hod., při přepravě žalovaného metrem (linka A), neprokázal osobě pověřené provedením přepravní kontroly platným jízdním dokladem. V návaznosti na to vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému, jejíž výši stanovila žalobkyně, coby dopravce, na částku 1.500 Kč, a to v souladu se shora cit. právními předpisy. Ze shora cit. právních předpisů rovněž plyne povinnost žalovaného zaplatit jízdné. Jelikož žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal splnění svých dílčích dluhů představujících dluh na přirážce k jízdnému a dluh na jízdném, soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil jednotlivé dluhy zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) vč. úroku z prodlení v zákonné výši vždy ode dne následujícího po dni, v němž se staly dluhy splatnými (§ 1970 o. z., nař. vl. č. 351/2013 Sb.). 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen splnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.