8 C 159/2021-23 — Okresní soud v Prostějově

1. Na návrh manželky doručený soudu dne 10. 6. 2021 bylo zahájeno řízení o rozvod manželství. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. 2. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v místě [název], [místa] [uzavření], [manželství]. Z jejich soužití se dne [datum] narodil syn [jméno] [příjmení] [příjmení]. Poměry k nezletilému byly upraveny rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], pod č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 4. 11. 2021. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, podle které byl nezletilý [jméno] svěřen do péče matky a otec se zavázal hradit na nezletilého výživné ve výši 200 Eur měsíčně. Dohoda byla schválena se souhlasem opatrovníka nezletilého s tím, že rodiče jsou schopni se dohodnout na formě a rozsahu styku otce s nezletilým [jméno] a nebyla proto potřebná soudní úprava. Z výpovědi manželky bylo zjištěno, že manželství je nejméně od roku 2018, kdy odešla od manžela a ze Španělska zpět trvale do České republiky. Manžela uvedla, že manželé měli pochybnosti o fungování manželství již krátce po narození nezletilého syna, avšak byli schopni žít v takovém režimu, který jim vzájemně vyhovoval. Důvodem byla skutečnost, že manžel měl zajištěnou práci ve Španělsku. Manželé proto žili po většinu roku odděleně, manžel manželku s nezletilým synem navštěvoval v České republice během zimních měsíců a manželka jezdila za manželem v letních měsících. Tento způsob soužití však postupně přestal manželům vyhovovat a došlo mezi nimi k narušení vzájemné komunikace. Z výpovědi manželky i manžela vyplynulo, že důvodem bylo hluboké vzájemné neporozumění v důsledku kulturních rozdílů obou manželů, jejich povah, hodnot a náhledu na společné soužití. Následně byl vzájemný vztah manželů poznamenán ztrátou důvěry a citovým odcizením. Ze shodné výpovědi manželů bylo zjištěno, že v současné době jediným důvodem jejich komunikace je jejich společný syn. Z výpovědi manželů bylo také zjištěno, že nezletilý syn snáší rozvodovou situaci svých rodičů dobře po stránce fyzické i psychické. 3. V dané věci je manžel cizím státním příslušníkem, resp. státním příslušníkem Španělska. Soud proto zkoumal otázku své mezinárodní příslušnosti. 4. Podle § 47 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“) nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. 5. Česká republika je vázána přímo použitelným předpisem Evropské unie, a to Nařízením rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Podle článku 3, odstavec 1, písm. a) tohoto nařízení ve věcech týkajících se rozvodu manželství nebo prohlášená manželství za neplatné, jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo zde měli poslední společné obvyklé bydliště, bydlí-li zde ještě jeden z manželů, nebo kde má odpůrce bydliště, nebo kde v případě společného návrhu má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo kde má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu, nebo jen šest měsíců, avšak je státním příslušníkem tohoto státu. 6. Podle návrhu měla navrhovatelka, která je státním příslušníkem České republiky, obvyklé bydliště v České republice více než 6 měsíců před podáním návrhu na rozvod. K řízení o rozvod manželství je proto mezinárodně příslušný český soud. 7. Věcná příslušnost Okresního soudu v Prostějově pak vyplývá z § 3 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) a jeho místní příslušnost z § 383 z.ř.s. neboť manželka jako navrhovatelka bydlí v obvodu Okresního soudu v Prostějově. 8. Podle § 49 odst. 1 ZMPS osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. 9. Podle § 50 odst. 1 ZMPS rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. 10. Podmínky rozvodu manželství je tedy třeba posuzovat podle českého právního řádu, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když v době zahájení řízení neměli manželé obvyklý pobyt v jednom státě. 11. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 12. Podle § 755 odst. 2 písm. a) o.z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu. 13. Podle § 755 odst. 3 o.z., mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 14. Podle § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků podle citovaných ustanovení o.z., jak jsou uvedeny výše, byly v daném případě splněny. Účastníci spolu již delší dobu jako manželé nežijí, zrušili rodinnou domácnost, nevykonávají manželská práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 687 a násl. o.z. a ani o to do budoucna nemají zájem. Lze tedy uzavřít, že manželské soužití účastníků je hluboce a nenapravitelně rozvráceno, jedná se o trvalý stav a nelze očekávat jeho obnovení. Proto soud návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Příčiny rozvratu manželství byly shledány v hlubokých osobnostních, povahových a hodnotových rozdílech mezi manžely, které způsobily jejich naprosté citové odcizení, vzájemnou nedůvěru a nezájem na dalším trvání manželství. 16. Rozvod manželství není v rozporu ani se zájmy nezletilého dítěte, jehož postavení je dostatečně ošetřeno na základě soudem schválené dohody účastníků za účasti opatrovníka dítěte. 17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku v řízeních, které je možné zahájit i bez návrhu, v řízeních ve statusových věcech manželských a partnerských.