9 C 372/2020-95 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 10. 2020 se manžel domáhal rozvodu manželství uzavřeného 1. 9. 2001 před bývalým [stát. instituce]. Dle návrhu bylo manželství uzavřeno po sedmileté známosti z citových důvodů. Manželé vedli rodinnou domácnost šest let před uzavřením manželství, ze kterého se narodil dnes již zletilý syn [jméno]. Partnerské soužití ukončili zhruba před pěti lety, žijí sice v jednom domě, ale před rokem se oddělili i ekonomicky. Dle manžela je manželství účastníků ryze formální, hluboce, trvale, nenapravitelně rozvrácené a nelze již ze strany žádného z manželů očekávat obnovení soužití. Manžel má zájem, aby rozvod proběhl dohodnutým způsobem, ale k dohodě zatím nedošlo. 2. Manželka ve vyjádření uvedla, že s návrhem na rozvod manželství nesouhlasí. Podle jejího názoru došlo ke„ strašlivému nedorozumění,“ manžela miluje. Manželé se„ nedokázali k sobě přiblížit z obavy před možným odmítnutím, kvůli tvrdohlavým povahám.“ Manželka potvrdila, že manželé žijí řadu let odděleně, komunikace mezi nimi vázne a manžel se k ní chová dlouhodobě odtažitě. Přesto by považovala rozvod za„ největší životní prohru,“ a litovala by, kdyby syn účastníků přišel o jistotu rodiny. Rozvodem by„ postrádalo smysl vše, o co se snažili a čeho dosud dosáhli.“ 3. Soud nařídil ve věci tři jednání, při druhém jednání byli manželé, pro odmítavý postoj manželky k rozvodu odkázáni do poradny pro rodinu, za účelem odborného sociálního poradenství a zejména vyjádření se k perspektivě zachování manželství. 4. Po konzultaci v poradně manželka doplnila vyjádření k návrhu na rozvod manželství, zopakovala svůj nesouhlas s rozvodem a navrhla jeho zamítnutí jako nedůvodného návrhu, který odporuje dobrým mravům. Návrhem manžela byla překvapena, neboť manželství účastníků funguje stejně po mnoho let, aniž by manžel avizoval svou nespokojenost, i když připustila, že soužití se asi nedá označit za ideální. Poukázala na 27 letý vztah účastníků a skoro 20 let trvající manželství, ve kterém za celou dobu neporušila manželské povinnosti. Je jejím přáním, aby manželé spolu nadále žili, společně se starali o dům a zahradu a další majetek a byli si jako partneři nápomocni ve stáří a nemoci. Manželka poukázala na to, že by se“ v 57 letech stala rozvedenou se vším, co s tím souvisí“. Rozvodem manželství by jí byla způsobena zvlášť závažná újma. Zásadní změna by nastala v úrovni společenské, ale také ohledně bydlení a majetku, což by se dotklo i dvou synů z předchozího vztahu a vnoučat z předchozího vztahu manželky. Podle jejího názoru by měla být soudem nařízena mediaci, kterou by měli manželé absolvovat. 5. Soud provedl důkaz oddacím listem účastníků vydaným [stát. instituce], výslechy obou účastníků a zprávou Poradny pro rodinu. 6. Z takto provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z oddacího listu vydaného bývalým [stát. instituce], zapsaným v knize manželství Matričního úřadu v [obec] ve svazku [číslo], ročník [rok], na straně [číslo], pod pořadovým [číslo] shodnými výpověďmi účastníků bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno 1. 9. 2001, manželka vstupovala do manželství jako rozvedená, manžel jako svobodný. Ze shodných prohlášení manželů bylo zjištěno, že z manželství se narodil syn [jméno], který je již zletilý. Ze shodných výpovědí manželů bylo prokázáno, že manželství bylo uzavřeno po dlouhé známosti, manželé spolu sdíleli rodinnou domácnost zhruba šest let před jeho uzavření. Manželé se shodli na tom, že před více jak pěti lety se přestali intimně stýkat, na přání manželky se manžel odstěhoval do patra rodinného domu a postupně přestávali komunikovat. Manželé se shodli také na tom, že rodinnou domácnost ukončili před více jak dvěma roky. Jak manžel, tak manželka uvedli, že manželskou věrnost neporušili. Manželka vyjádřila podezření, že manžel navázal jiný partnerský vztah, což manžel popřel. Oba manželé se shodli také na tom, že nemají společný okruh přátel, ani společné zájmy a koníčky a jejich soužití ovlivnila především nekomunikace, ale také to, že manželka dlouho nemohla sehnat práci, posléze byl nezaměstnaný manžel. Manželčino tvrzení o tom, že manžel se nepodílel na péči o syna zhruba od jeho tří roků, nepodílel se ani na práci v domácnosti a údržbě domu a zahrady, bylo v příkrém rozporu s deklarovaným přáním manželky společně se i nadále podílet na údržbě a správě majetku. Tvrzení manželky manžel nerozporoval. Manželka uvedla, že si v manželství„ nepřipadala jako žena,“ a že okolí mělo za to, že je„ svobodná matka,“ protože manžela s ní nikdy neviděli, což bylo důvodem její frustrace. Manželé spolu nekomunikují, i když se manželka nyní snaží s manželem komunikaci navázat, on to však odmítá. V současné době je manželka i přes neúspěch konzultací v poradně pro rodinu připravena podstoupit mediaci, dříve se o terapeutickou pomoc nepokoušela, protože„ v sobě měla blok.“ I když se manžel chce rozvádět a nemá zájem na pokračování v manželství, manželka má za to, že jejich vztah má dobrý základ, manžela miluje a rozhodně se rozvádět nechce. 7. Ze zprávy Poradny pro rodinu, Střediska sociální prevence [obec] bylo zjištěno, že manžel sdělil, že nemá zájem o odborné psychologické konzultace individuálně, ani společně s manželkou a jeho rozhodnutí rozvést se je pevné a neměnné. 8. Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, podporovat se, udržet rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti. (§ 687 odst. 1, 2 o.z.) 9. Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (§ 755 o.z.) 10. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. (§ 756 o.z.) 11. Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinou domácnost, s tím že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. (§ 758 o.z.) 12. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale, neodčinitelně rozvráceno. Manželství účastníků je ryze formální svazek, který neplní žádnou ze společenských funkcí, neboť manželé spolu nejméně po dobu pěti roků nežijí jako partneři, nekomunikují spolu, více jak rok nevedou rodinnou domácnost, vzájemně si nepomáhají, intimně se nestýkají, mají naprosto rozdílné představy o fungování partnerského soužití, rozdělení rolí partnerů a samotného vnímání institutu manželství. Manželka proklamuje zájem na pokračování v manželství, soužití účastníků se však už řadu roků v žádném případě nedá za funkční manželství označit, což potvrdili oba účastníci. To, že žádný z manželů neporušil manželskou věrnost, není důvodem pro zachování nefunkčního manželství, Stejně tak nemůže být důvodem pro zachování manželství ani to, aby bylo zachováno„ status quo“ pro syna účastníků, neboť ten je již zletilý, stejně tak pro oba syny manželky a vnoučata manželky z předchozího vztahu. Negativní postoj manželky k rozvodu manželství, které je naprosto formálním svazkem neplnícím žádnou ze společenských funkcí, se jeví jako ryze účelový, vedený snahou manželky dosáhnout svým nesouhlasem s rozvodem výhodnější pozice pro majetkové vypořádání účastníků. Deklarace manželky o hlubokém citovém vztahu k manželovi je v příkrém rozporu s jejím popisem průběhu manželství. Manželkou tvrzený rozpor návrhu na rozvod manželství s dobrými mravy v důsledku budoucí potřeby zajištění ve stáří a nemoci je s ohledem na věk účastníků a nedoložení žádného závažného onemocnění účastníků, které by bránilo rozvodu manželství, pouze hypotetickým předpokladem pro zamítnutí návrhu. Návrh manželky na nařízení mediace by byl s ohledem na výše uvedená zjištění pouhým oddálením rozhodnutí, které nemá vzhledem k řadě roků nefungujícímu manželství žádné opodstatnění a nebylo mu proto vyhověno. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Od výrok I. se odvíjí výrok nákladový. Podle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z manželů v řízení o rozvod manželství, není-li prokázán, že rozvrat manželství byl zapříčiněn pouze jedním z manželů. V daném případě nebylo zjištěno, že by rozvrat manželství byl zapříčiněn výhradně jedním z manželů. K rozvratu došlo v důsledku zcela rozdílných představ manželů o funkčním manželství, rozdílném vnímání samotného institutu manželství a nedostatku komunikace, která se postupem let vytratila zcela. Bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. a žádném z účastníků nebyly náklady řízení přiznány.