14 C 145/2022-49 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného Okresnímu soudu v Prostějově dne 1. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení předmětné částky z důvodu dluhu ve výši 1.653,28 Kč s příslušenstvím za odběr elektřiny. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, oznámení o ukončení ze dne 21. 3. 2021 včetně vyúčtování smluvní pokuty, obchodní podmínky, faktura [číslo] [číslo] předžalobní výzva ze dne 20. 5. 2021 a 18. 7. 2021 včetně podacího lístku), z nichž zjistil následující skutkový stav a právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). Dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které žalobkyně dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Odebranou elektřinu za období od 25. 6. 2020 do 10. 12. 2020 žalobkyně žalované vyúčtovala v souladu se smlouvou fakturou [číslo] na částku 2.682,88 Kč splatnou dne 4. 1. 2021, na tuto fakturu žalovaná uhradila souhrnně částku 2.191 Kč. Dále za období od 11. 12. 2020 do 28. 2. 2021 žalobkyně odebranou elektřinu vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 1.061,40 Kč splatnou 12. 4. 2021, na tuto fakturu žalovaná ničeho neuhradila. Dne 21. 3. 2021 žalobkyně od smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny odstoupila, což žalované oznámila a vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za pozdní úhradu smluvených plateb v souladu se Smlouvou. Na upomínky uhradit dlužné částky ze dne 20. 5. 2021 a 18. 7. 2021 žalovaná nijak nereagovala. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalobkyně jako dodavatel uzavřela se žalovanou jako zákazníkem smlouvu podle § 1810 a násl. o. z. a zákona č. 458/2000 Sb. (energetický zákon). Podle § 50 odst. 1 energetického zákona se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje dodavatel dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu a ten se zavazuje zaplatit za ni dohodnutou cenu. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (ve znění od 1. 1. 2014), podle jehož ust. § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Z předložených listin je zřejmé, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o dodávce elektřiny, na jejímž základě žalovaná odebírala od žalobkyně elektřinu a zavázala se k úhradě kupní ceny za její odběr. Na druhé straně z dokazování nevyplynulo, že by žalovaná nesouhlasila s měřením odebrané elektřiny popř. s vyúčtováním, které provedla žalobkyně. Pokud se tedy žalobkyně domáhá uložení platební povinnosti žalované, která odpovídá výši kupní ceny, smluvní pokuty a zákonných úroků z prodlení, je její nárok zcela důvodný, a proto soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl (odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5.119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.653,28 Kč sestávající z částky 1.000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3.900 Kč ve výši 819 Kč (odst. II. výroku). Lhůta ke splnění platebních povinností žalované byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.