14 C 4/2022-44 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného Okresního soudu v Prostějově dne 29. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení předmětné částky s příslušenstvím z titulu uznaného dluhu vzniklého ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobcem. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně nabyla od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 peněžitou pohledávku vůči žalovanému. Žalovaný dne [datum] uznal Splátkovou dohodou svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 9.048 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej splácet v měsíčních splátkách po 2.000 Kč, a to první splátku částkou 2.000 Kč k 15. 3. 2021, druhou až čtvrtou splátku ve výši 2.000 Kč vždy k 15. dni v měsíci a poslední pátou splátku ve výši 1.048 Kč k 15. 7. 2021, s tím, že bude-li v prodlení s dvěma plnými splátkami, je celý dluh okamžitě splatný. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ze dne 17. 6. 2021 na dluhu ve výši 9.048 Kč s příslušenstvím ničeho neuhradil. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) stanovící, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1931 o. z. alinea prvá bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Z ustanovení § 2053 o. z. vyplývá, že uznání dluhu zakládá právní domněnku, že dluh v době, kdy k uznání došlo, trval. Žalovaný uznal dluh co do důvodu a výše v částce 9.048 Kč a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách. V průběhu řízení přitom žalovaný nevznesl žádnou námitku, kterou by vyvracel existenci tohoto dluhu. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo dále v dohodě o splátkovém kalendáři výslovně sjednáno, že žalobkyně může v případě prodlení žalovaného s alespoň dvěma splátkami celý dluh zesplatnit, zároveň bylo sjednáno, že je žalovaný povinen hradit v případě prodlení zákonné úroky z prodlení z dlužné částky, se kterou se dostal do prodlení. Soud proto rozhodl tak, že přiznal žalobkyni žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 26. 6. 2021, a to ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o osm procentních bodů. Rozhodnutí o příslušenství z přisouzené částky je tedy výrazem aplikace ust. § 1968 alinea prvá o. z., dle kterého dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení a dále § 1970 téhož zákona, dle kterého, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, jejichž výši stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle jehož ustanovení § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (odst. I. výroku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.048 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč (odst. II. výroku). Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a náklady řízení budou zaplaceny k rukám zástupce žalobkyně.