15 C 243/2021-78 — Okresní soud v Prostějově

1. Právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 6. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 2.263 Kč spolu s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Právní předchůdkyně žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že s žalovaným uzavřela smlouvu o povinném ručení [číslo] na základě níž byl žalovaný povinen platit pojistné ve výši 6.096 Kč ročně, a to počínaje dnem 16. 7. 2019. Žalovaný pojistné neuhradil, žalobkyně proto žalovaného dne 21. 9. 2020 vyzvala k úhradě dlužného pojistného a upozornila jej na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neuhrazení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné nezaplatil, v důsledku čehož pojistná smlouva ke dni 3. 11. 2020 zanikla, přičemž výše dlužné částky k tomuto dni činila 2.263 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou, svůj dluh však neuhradil. 2. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 1. 2022, č.j. 15 C 243/2021-63, bylo rozhodnuto, že na straně původní žalobkyně - společností [právnická osoba] bude v řízení pokračováno se společností [právnická osoba], když společnost [právnická osoba], [IČO], v důsledku přeshraniční fúze zanikla, a jejím právním nástupcem je společnost [právnická osoba], [IČO], na kterou přešlo veškeré jmění zanikající společnosti [právnická osoba], a to na základě projektu přeshraniční fúze sloučením ze dne 30. 3. 2021, která nabyla právních účinků dnem 31. 8. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal po celou dobu zcela nečinný. 4. Soud k projednání věci nenařizoval jednání a rozhodl ve věci samé ve smyslu ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o.s.ř.“) na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, když žalovaný žádné listiny soudu nepředložil. Souhlas účastníků řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání je soudem dovozován z následujících skutečností: Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v žalobě. Soud usnesením ze dne 4. 11. 2021, č.j. 15 C 243/2021-39, vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto rozhodnutí vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a aby soud vyhlásil rozsudek ve věci aniž by účastníci byli o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměni. Žalovanému se v rámci tohoto rozhodnutí dostalo poučení o tom, že pokud se v soudem určené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a s vyhlášením rozsudku bez předchozího vyrozumění a v jeho nepřítomnosti souhlasí. Žalovaný se na výzvu soudu obsaženou ve shora specifikovaném usnesení, které se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, nijak nevyjádřil, soud proto vycházel z fikce souhlasu žalovaného s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. 5. Na základě právní předchůdkyní žalobkyně doložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.): Mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] v postavení pojistitele a žalovaným v postavení pojistníka byla dne 15. 7. 2019 uzavřena pojistná smlouva pro pojištění vozidel [anonymizována dvě slova] [číslo] [číslo] (č.l. 15 – 16), jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno], [registrační značka], pojistné bylo sjednáno ve výši 1.374 Kč čtvrtletně, přičemž počátek pojištění byl sjednán dnem 16. 7. 2019, kdy byla splatná i první splátka pojistného. Z upomínky dlužného pojistného (č.l. 8 verte) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně písemně upomenula žalovaného o úhradu pojistného do 2. 11. 2020 a současně jej upozornila na zánik pojištění v případě nezaplacení dluhu. Z přípisu ze dne 13. 11. 2020 (č.l. 9) soud zjistil, že žalovanému byl oznámen zánik pojištění, ke kterému došlo dne 3. 11. 2020. Z předložené inkasní bilance pojistné smlouvy (č.l. 6) soud zjistil, že žalobkyně eviduje ke dni 4. 11. 2020 ze smlouvy [číslo] pohledávku ve výši 2.263 Kč. Z předžalobní výzvy (č.l. 20) a podacího archu (č.l. 20 verte) soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu pod výstrahou zahájení soudního řízení. V řízení nebylo zjištěno (a žalovaný ani netvrdil), že by žalovaný svůj dluh byť i jen zčásti splnil. 6. Podle ust. § 3 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle ust. § 1 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. [příjmení] sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni 1. 7. 2020, činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na [webová adresa]). 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne 15. 7. 2019 ve smyslu ust. § 3 odst. 1 věta první zák. č. 168/1999 Sb. k uzavření pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, která ke dni 3. 11. 2020 zanikla z důvodu nehrazení pojistného. Z uvedené smlouvy vyplývala žalovanému povinnost platit pojistné ve sjednané výši, tj. 1.374 Kč čtvrtletně. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí byť i jen zčásti splnil dluh v žalobou uplatněné výši 2.263 Kč. Žalobkyni náleží vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení, neboť žalovaný se ocitl se splněním peněžitého dluhu v prodlení a stíhá jej proto povinnost zaplatit úroky z prodlení, jichž se žalobkyně domáhá ode dne následujícího po ukončení pojistné smlouvy, tj. od 4. 11. 2020, a to do zaplacení dluhu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.263 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ačkoliv žalobkyně v žalobě navrhovala nepostupovat dle ust. § 14b a.t. a domáhala se přiznání nákladů řízení za právní zastoupení advokátem dle § 7 odst. 3 a.t. a § 13 odst. 4 a.t., dospěl soud k závěru, že požadavku žalobkyně nelze vyhovět. Žalobkyní požadovaná náhrada nákladů za právní zastoupení ve výši 5.119 Kč by totiž značně přesáhla jednonásobek jistiny, což by bylo v rozporu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 3923/11, ve kterém jsou výslovně mimo jiné zmiňovány právě pojistné smlouvy. Na uvedený nález Ústavního soudu pak bylo reagováno novelou vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy vyhláškou č. 120/2014 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2014 do vyhlášky č. 177/1996 Sb. doplněn právě onen nový § 14b a.t. Soud při určení výše odměny a výše náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně proto postupoval dle ustanovení dle ust. § 14b a.t. a, neboť žalobu lze v daném případě označit za tzv. ustálený vzor opakovaně používaný žalobkyní vždy, když žaluje dlužné pojistné. 9. Uložené platební povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).