6 C 4/2022-50 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 7. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1.000 Kč s příslušenstvím z titulu přirážky k jízdnému za použití přepravních služeb [právnická osoba], v rozporu s přepravním řádem dne [datum]. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. a soud podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. 4. Na základě listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný využil dne [datum] veřejný dopravní prostředek provozovaný [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova]), přičemž průvodčí bylo zjištěno, že nedodržel SPPO, když kouřil na WC. Průvodčí bylo vystaveno potvrzení o nedodržení SPPO a oznámení o závadách. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný ani po předžalobní výzvě na dlužnou částku ničeho neuhradil. 5. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný cestoval veřejným dopravním prostředkem [anonymizována dvě slova] a porušil přepravní řád, když ve vlaku kouřil v prostorách WC (podle § 15 odst. 1 písm. l) vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, je porušením přepravních podmínek z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy, jestliže cestující při přepravě kouří ve vozidle nebo v prostorách určených pro cestující, v nichž není kouření povoleno). Žalovanému pak podle § 37 odst. 5 písm. c) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, vznikla povinnost zaplatit přirážku ve výši 1.000 Kč. Z obsahu žalobkyní předložených listin, když žalovaný byl v průběhu soudního řízení procesně pasivní, nebylo soudem zjištěno, že by žalovaný splnil tuto platební povinnost (žalovaný netvrdil, ani neprokázal nic jiného), a proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) včetně úroku z prodlení v zákonné výši od splatnosti dluhu podle § 1970 o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, která pak má ve sporu aktivní legitimaci. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 5, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovení § 14b vyhlášky soud aplikoval na výpočet nákladů řízení, neboť žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení, přičemž se jedná o prakticky totožná podání, pouze s rozdílnými údaji o uzavřených smlouvách, částkách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor.