6 C 68/2022-35 — Okresní soud v Prostějově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 91,60 Kč Kč) s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník do příslušné evidence. Žalovaný však nedostál své zákonné povinnosti a i přes výzvu žalobce nezaplatil televizní poplatky za období dubna 2020 a od července do prosince 2020 v žalované částce. 2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. 3. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. a soud podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou (vložena do domovní schránky byla dne 27. 6. 2022). Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný je podle potvrzení o přihlášení jako poplatníka televizních poplatků (výpis z evidence České pošty) poplatníkem televizního poplatku od prosince 1992, podle doloženého výpisu detailu dluhu však i přes výzvu žalobce nezaplatil televizní poplatky v období specifikovaném v žalobě (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal úhradu těchto poplatků) a dluží tak žalovanou částku. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 cit. zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný je poplatníkem televizních poplatků a nesplnil svou zákonnou povinnost a poplatky v rozhodné době i přes výzvu žalobce neuhradil. Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil dluh zaplatit, a to (z důvodu prodlení žalovaného) vč. úroku z prodlení v zákonné výši od splatnosti dluhu podle § 1970 o. z. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 642 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka (§ 151 odst. 3 o. s. ř.) v částce 200 Kč za dva úkony po 100 Kč (výzva k plnění, písemné podání) podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 200 Kč ve výši 42 Kč. Náhradu nákladů řízení za právní zastoupení žalobkyně v řízení soud nepřiznal, kdy pro stručnost lze odkázat na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1727/14. Soud se v této souvislosti zabýval zejm. otázkou, zda náklady právního zastoupení byly v daném případě potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva žalobkyně. V posuzované věci byl podán návrh na zahájení řízení z titulu dlužných televizních poplatků v bagatelní částce, přičemž se jedná o spor nijak skutkově a právně složitý a podobné nároky žalobkyně uplatňuje velmi často a v podstatě rutinním způsobem formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (přitom je Česká televize je v převážné míře financována z televizních poplatků). Z tohoto pohledu by také měla mít dostatečné kapacity na to, aby ji v podobných sporech zastupovali vlastní zaměstnanci, resp. lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení České televize k zabezpečení toho, aby byla schopna kvalifikovaně hájit své zájmy a práva, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. V dané věci se rovněž nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování České televize advokátem. Podle přesvědčení soudu tak není důvod, aby žalobkyně výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášela na advokáta, a pokud tak přesto učinila, pak není důvod pro přiznání takto jí vzniklých nákladů jako účelně vynaložených ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.