9 C 16/2022-38 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 11. 1. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.500 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby byla žalovaná převezena dne 5. 12. 2020 do záchytné stanice žalobce, kde jí bylo poskytnuto nezbytné vyšetření a ošetření. Za pobyt a tyto úkony vyúčtoval žalobce celkové náklady 2.500 Kč. Žalovaná svůj dluh ve výši 2.500 Kč dne 6. 12. 2020 uznala a téhož dne převzala Osobní účet pacienta ze dne 6. 12. 2020. Skutečné náklady byly kalkulovány dle ceny záchytné stanice za rok 2020 -2021. Žalovaná na svůj dluh nezaplatila ničeho, přestože byla vyzvána dne 24. 3. 2021 k úhradě dlužné částky. 2. Okresní soud v Prostějově vydal platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Platební rozkaz podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaná byla vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila a zároveň byla vyzvána, aby se vyjádřila také k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu tak, jak s tím souhlasil i žalobce. Žalovaná byla poučena, že nevyjádří-li se, bude soud její nečinnost považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Žalovaná se nevyjádřila. 4. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Z potvrzení o poskytnutí záchytu [číslo] bylo prokázáno, že žalovaná byla 5. 12. 2020 od 23:01 hodin do 6. 12. 2020 8:09 hodin umístěna na protialkoholní záchytné stanici žalobce pro zjištěnou hladinu 2,6 promile alkoholu v krvi. Záchyt žalované byl vyžádán Policií ČR [anonymizováno] [obec]. Z osobního účtu pacienta bylo zjištěno, že žalovaná byl dne 5. 12. 2020 umístěna v záchytné stanici žalobce a propuštěna 6. 12. 2020. Žalobce poskytl žalované službu, kterou účtoval v souladu se zákonem a úhradovou vyhláškou o bodovém ohodnocení pro pobyt v záchytné stanici ve výši 2.500 Kč. Žalovaná 6. 12. 2020 svůj závazek k zaplacení částky 2.500 Kč za pobyt v záchytné stanici uznala a zavázala se, že částku zaplatí do osmi dnů od převzetí Účtu pacienta. Z výzvy k zaplacení dluhu z 24. 3. 2021 zaslané žalobcem žalované bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky za pobyt v záchytné stanici. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě za pobyt v záchytné stanici. 6. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. o opatření k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt v záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla takto ošetřenou osobou a uznala dluh za pobyt v záchytné stanici ve výši 2.500 Kč a v dohodnuté lhůtě osmi dnů tyto částky neuhradila, soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení v souladu s ustanoveními § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a § 1970 o.z., a to ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky (15. 12. 2020). 7. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) 8. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.) 9. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaná byla ošetřena v záchytné stanici žalobce na základě žádosti Policie ČR, při zjištěné hadině alkoholu 2,6 promile. Vzniklé náklady účtované žalobcem v souladu s úhradovou vyhláškou neuhradila, přestože svůj závazek k úhradě uznala. Ocitla se tak následující den po splatnosti v prodlení, které dosud trvá. Žalobce povinnost danou zákonem splnil a soud proto žalobě vyhověl a žalované uložil uznaný dluh za vyšetření a ošetření zaplatit, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši od splatnosti dluhu a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o.z.) 10. Protože žalobě bylo vyhověno, rozhodl soud ve výroku II. o přiznání nákladů řízení žalobci. Náklady řízení byly přiznány podle §§ 142 o.s.ř. a 142a o.s.ř., a to za zaplacený soudní poplatek 1.000 Kč, za tři úkony právní služby dle vyhl.č. 177/96 Sb. z tarifní hodnoty 2.500 Kč, tedy 3 krát 200 Kč, a tři režijní paušály dle stejného předpisu po 100 Kč a 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téhož žalobce ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech. 11. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. byla stanovena prodloužená lhůta k plnění.