9 C 202/2022-33 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 2. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 4.320 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 674,26 Kč a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby vznikla žalované povinnost přihlásit se jako poplatník televizních poplatků do příslušné evidence. Žalovaná tuto povinnost 1. 6. 2012 splnila a tím jí vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná svým závazkům nedostála, poplatky stanovené zákonem neplatila a [role v řízení] tak dluží za měsíce únor 2019 až srpen 2020 a listopad 2020 až listopad 2021 částku celkem 4.320 Kč. Žalovaná byla o zaplacení televizních poplatků upomínána. Na výzvu žalobce nereagovala. 2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Elektronický platební rozkaz byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů. Byla jí pro to stanovena lhůta 15 dnů a žalovaná byla poučena, že její nečinnost bude soud považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Lhůta uplynula marně. 4. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Žalobcova skutková tvrzení o přihlášení poplatníka do evidence plátců televizních poplatků byla prokázána potvrzením České pošty s. p.. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná nezaplatila zákonem stanovené televizní poplatky ve výši 135 Kč za 32 měsíců (únor 2019 až srpen 2020 a listopad 2020 až listopad 2021). Z výzvy z 10. 12. 2021 byla prokázáno, že žalovaná byla žalobcem vyrozuměna o výši dlužných poplatků za únor 2019 až srpen 2020 a listopad 2020 až listopad 2021 v celkové výši 4.320 Kč a vyzvána k úhradě. Ze spisu nevyplývá, že by žalovaná na dlužnou částku něčeho uhradila.. 6. Podle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích je předmětem zákona poplatek, poplatník, základ a výše a způsob placení rozhlasových a televizních poplatků. 7. Podle § 3 výše uvedeného zákona je poplatníkem rozhlasového poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač, resp. vlastní televizní přijímač. 8. Podle § 5 výše uvedeného zákona je základem poplatku pro fyzickou osobu vlastnictví a užívání televizního přijímače. 9. Podle § 7 výše uvedeného zákona poplatník platí poplatek provozovateli vysílání ze zákona. Poplatek se platí čtvrtletně a měsíční platba poplatku činí 135 Kč v případě poplatků televizních. 10. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) 11. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.) 12. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná byla zaevidována jako poplatník televizních poplatků v červnu roku 2012 a z evidence se neodhlásila. V souladu se shora uvedeným zákonem bylo její povinností platit pravidelně měsíčně poplatky ve výši 135 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost nesplnila v měsících únor 2019 až srpen 2020 a listopad 2020 až listopad 2021 a ocitla se tak v prodlení s úhradou 4.320 Kč, za celkem 32 měsíců po 135 Kč. Žalovaná nereagovala ani na výzvu k zaplacení dluhu a její dluh trvá. Protože žalobcovo oprávnění na úhradu poplatků vyplývá přímo ze zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, žalovaná v rozporu ze zákonem neplnila a je v prodlení, rozhodl soud, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit dlužné televizní poplatky spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 674,26 Kč z jednotlivých měsíčních plateb ve výši 135 Kč, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Od výroku I. se odvíjí výrok nákladový. Žalobce na nákladech řízení požadoval částku 1.126 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení v této věci, kdy předmětem řízení byl spor o zaplacení televizních poplatků, okresní soud ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky byl vázán nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, který mj. vyložil, že„ Pokud totiž agendu televizních poplatků ([anonymizováno]) sama spravuje, pak se racionální smysl zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se o neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru [anonymizováno], nadto lze – podle Ústavního soudu – vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 poskytovat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama.“ Proto byla-li i v této věci [anonymizována dvě slova] procesně úspěšná žalující strana zastoupena advokátem, je povinností soudu přihlédnout, resp. respektovat v této s cit. Nálezem Ústavního soudu skutkově obdobné věci právní názor Ústavního soudu, což přivodilo ten závěr, že náklady spojené s právním zastoupením žalobkyně nelze v tomto řízení považovat za účelně vynaložený výdaj. Vzhledem k tomu, že žalobcovo zastoupení advokátem nebylo shledáno důvodné, má soud za to, že žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení účastníka, který nebyl zastoupen v řízení, podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve znění účinném od 6. 10. 2015) v částce 100 Kč za úkon: písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a 100 Kč za úkon: výzvu k plnění dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem tedy částku ve výši 600 Kč. 14. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., v prodloužené lhůtě.