9 C 254/2021-36 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 1. 2021 se domáhal žalobce zaplacení 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.000 Kč ve výši 10 % ročně od 22. 2. 2020 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby byl žalovaný převezen 22. 1. 2020 do záchytné stanice žalobce, kde mu bylo poskytnuto nezbytné vyšetření a ošetření. Za pobyt a tyto úkony vyúčtoval žalobce celkové náklady 3.000 Kč. Žalovaný svůj dluh ve výši 3.000 Kč dne 22. 1. 2020 uznal co do důvodu a výše. Na svůj dluh nezaplatil žalovaný ničeho, přestože byl vyzván dne 30. 9. 2020 o úhradu dlužné částky. 2. Okresní soud v Prostějově vydal platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. Platební rozkaz byl následně usnesením podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil a zároveň byl vyzván, aby se vyjádřil také k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu tak, jak to navrhl žalobce. Žalovaný byl poučen, že nevyjádří-li se, bude soud jeho nečinnost považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Žalovaný se nevyjádřil. 4. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Z Uznání dluhu ze dne 22. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl umístěn v záchytné stanici žalobce dne 22. 1. 2020, a propuštěn téhož dne. Žalovaný svůj závazek k zaplacení částky 3.000 Kč za pobyt v záchytné stanici uznal a zavázal se, že částku zaplatí do třiceti dnů. Žalobce poskytl žalovanému ošetření a vyšetření, které účtoval v souladu se zákonem a bodovým ohodnocením pro pobyt v záchytné stanici ve výši 3.000 Kč, dle faktury [číslo] Z výzvy k zaplacení dluhu z 30. 9. 2020 zaslané žalobcem žalovanému a podacího lístku bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván o úhradu dlužné částky za pobyt v záchytné stanici. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě za pobyt v záchytné stanici. 6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. o opatření k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt v záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá o. z.) 8. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.) 9. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedené hmotněprávní úpravy a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je zcela důvodná. Žalovaný byl žalobcem ošetřenou osobou, žalobce v souladu se zákone vyúčtoval za ošetření a vyšetření žalovaného 3.000 Kč a žalovaný tento dluh za pobyt v záchytné stanici písemně uznal, ale v dohodnuté lhůtě třiceti dnů neuhradil. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a § 1970 o.z., a to ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky (22. 2. 2020). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 11, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši 3.000 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. podle § 14b odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a.t. a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. 11. Lhůty k plnění byly stanoveny v prodloužené lhůtě souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téhož žalobce ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech.