9 C 322/2021-30 — Okresní soud v Prostějově

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 10. 2021 se domáhal žalobce zaplacení 2.024 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 264,11 Kč a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby vznikla žalované povinnost přihlásit se do příslušné evidence jako poplatník televizních poplatků. Žalovaná tuto povinnost 1. 4. 2014 splnila a tím jí vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná svým závazkům nedostála, poplatky stanovené zákonem neplatila a žalobci tak dluží za měsíce říjen 2019 až prosinec 2020 částku celkem 2.024 Kč. Žalovaná byla o zaplacení televizních poplatků upomínána. Na výzvu žalobce nereagovala. 2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Elektronický platební rozkaz byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů. Byla jí pro to stanovena lhůta 15 dnů a žalovaná byla poučena, že její nečinnost bude soud považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Lhůta uplynula marně. 4. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) 5. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Žalobcova skutková tvrzení o přihlášení poplatníka do evidence plátců televizních poplatků byla prokázána Potvrzením České pošty s. p. o přihlášení žalované do této evidence Žalovaná nezaplatila televizní poplatky stanovené zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích ve výši 134 Kč za měsíc říjen a listopad roku 2019 ve výši 135 Kč za 14 měsíců a to za listopad 2019 až prosinec roku 2020. Žalobcem byla 8. 3. 2021 vyzvána k úhradě. Z této výzvy bylo prokázáno, že žalovaná byla vyrozuměna o výši dlužných poplatků za říjen roku 2019 (134 Kč) až prosinec roku 2020 (14 x 135 Kč), tedy celkem 2.024 Kč. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě dlužné částky. 6. Podle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích je předmětem zákona poplatek, poplatník, základ a výše a způsob placení rozhlasových a televizních poplatků. 7. Podle § 3 výše uvedeného zákona je poplatníkem rozhlasového poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač, resp. vlastní televizní přijímač. 8. Podle § 5 výše uvedeného zákona je základem poplatku pro fyzickou osobu vlastnictví a užívání televizního přijímače. 9. Podle § 7 výše uvedeného zákona poplatník platí poplatek provozovateli vysílání ze zákona. Poplatek se platí čtvrtletně a měsíční platba poplatku činí 135 Kč v případě poplatků televizních. 10. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. (§ 1968 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) 11. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vládní nařízení. Neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. (§ 1970 o. z.) 12. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Žalovaná by zaevidována jako poplatník televizních poplatků v dubnu roku 2014 a z evidence se neodhlásila. V souladu se zákonem bylo její povinností platit pravidelně měsíční poplatky stanovené zákonem ve výši 135 Kč. Žalovaná tuto svou povinnost neplnila od měsíce října 2019, kdy na poplatcích dluží 134 Kč a dále neplatila od listopadu 2019 až do prosinci 2020 (14 x 135 Kč) a ocitla se v prodlení s úhradou 2.024 Kč. Žalovaná na výzvy žalobce k zaplacení nereagovala a její dluh trvá. Žalobcovo oprávnění na úhradu poplatků vyplývá ze zákona, žalovaná v rozporu ze zákonem neplnila a je v prodlení. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit dlužné televizní poplatky ve výši 2.024 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb ve výši 264,11 Kč. 13. Od výroku I. se odvíjí výrok nákladový. Žalobce na nákladech řízení požadoval částku 1.126 Kč a soudem byla tato částka přiznána podle § 142 o.s.ř. za použití vyhl. č. 177/96 Sb. § 14b, když odměna advokáta byla vypočtena z tarifní hodnoty 2.024 Kč za dva úkony právní služby po 200 Kč, dva režijní paušály po 100 Kč a 21% DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH, a zaplacený soudní poplatek 400 Kč. 14. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., v prodloužené lhůtě.