13 C 108/2023-64 — Okresní soud v Prostějově

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 22.507,38 Kč s příslušenstvím a nákladů tohoto řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Účastnickou smlouvu [číslo] [číslo] dne [datum] Účastnickou smlouvu [číslo] dne [datum] Účastnickou smlouvu [číslo] jejichž součástí byla mimo jiné ujednání o koncových zařízeních. Na základě účastnických smluv byly s žalovaným uzavřeny kupní smlouvy na zařízení [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizována dvě slova] [číslo]), [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizována dvě slova] [číslo]), [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizována dvě slova] [číslo]) a [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizována dvě slova] [číslo]). Žalovanému byly na každé zařízení poskytnuty slevy podmíněné trváním příslušných účastnických smluv. Podmíněné slevy byly podmíněny dodržením sjednané doby trvání účastnických smluv uzavřených na 24 měsíců s tím, že v případě, že nebude dodržena sjednaná doba, je žalovaný povinen tyto podmíněné slevy žalobkyni vrátit. Žalovaný žalobkyni nehradil vyúčtování služeb a žalobkyně proto přistoupila k výpovědi účastnických smluv. Z důvodu porušení dojednaných podmínek podmíněných slev následně žalobkyně žalovanému vyúčtovala poměrnou část poskytnutých podmíněných slev, a to vrubopisem [číslo] znějícího na částku 5.793,43 Kč, vrubopisem [číslo] znějícího na částku 5.755,13 Kč, vrubopisem [číslo] znějícího na částku 5.774,28 Kč a vrubopisem [číslo] znějícího na částku 5.755,13 Kč. K úhradě celé dlužné částky byl žalovaný vyzván dne [datum], nicméně k datu podání žaloby svůj dluh ani zčásti neuhradila. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil. Za souhlasu účastníků soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovanému byla výzva k tomuto postupu doručována s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. a soud podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud předpokládá, že s tímto postupem souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů soud došel k následujícímu skutkovému závěru: Z účastnických smluv [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] zjištěno, že žalobkyně jako operátor a žalovaný jako zájemce se dohodli na poskytování služeb elektronických komunikací a souvisejících služeb. Součástí těchto smluv byly slevy ve výši 7.000 Kč na koncové zařízení [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizována dvě slova] [číslo]), [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizována dvě slova] [číslo]), [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizována dvě slova] [číslo]) a [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizována dvě slova] [číslo]), přičemž slevy byly podmíněny dodržením sjednané doby trvání účastnické smlouvy v délce 24 měsíců. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil vyúčtování, provedla žalobkyně výpověď účastnických smluv a z důvodu porušení dojednaných podmínek podmíněných slev vyúčtovala žalovanému poměrnou část poskytnutých podmíněných slev, a to vrubopisem [číslo] znějícího na částku 5.793,43 Kč, vrubopisem [číslo] znějícího na částku 5.755,13 Kč, vrubopisem [číslo] znějícího na částku 5.774,28 Kč a vrubopisem [číslo] znějícího na částku 5.755,13 Kč. Vyúčtované částky však žalovaný ani zčásti neuhradila (v průběhu řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno nic jiného), a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum]. Podle § 64 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, v rámci kterých byly pro žalovaného dohodnuty slevy ve výši 7.000 Kč na každé koncové zařízení, podmíněné splněním sjednaných podmínek. Žalovaný nicméně nehradil pravidelné vyúčtování a žalobkyně mu proto vyúčtovala poměrnou část poskytnutých podmíněných slev. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužné částky byť i jen částečně uhradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni náleží rovněž úrok v prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného. (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.869 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 901 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.507,38 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Soud žalobkyni náhradu nákladů řízení přiznal i za skutečnosti, že neprokázala zaslání předžalobní upomínky ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř., a to z důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl pro žalobkyni zcela nekontaktní osobou, kterou nebylo možné zastihnout a takovou upomínku mu doručit; smyslem a účelem ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. není„ trestat“ žalobce za absenci předžalobní upomínky, ale dle ustálené judikatury„ zamezit neúměrnému a neúčelnému navyšování nákladů soudního řízení, které zejména v případech tzv. formulářových žalob měly představovat zdroje snadného výdělku.“ (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4047/14). Nejvyšší soud k této problematice uvedl, že„ při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) to, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o„ opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013). Soud proto s ohledem na shora uvedené žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení a za návrh ve věci samé. (výrok II.) Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).